Opisování a obyčejná penetrace
Opisovat se nemá. Prorektor Univerzity Karlovy Martin Kovář před lety opisoval. S hanbou opouští univerzitní politiku, opouští i své pracoviště a celou univerzitu. Ale našim malým jakobínům to je málo: vyzývají k protestům, že bude učit na jiné, z hlediska historického bádání bezvýznamné škole.
Chlívku je smutno. Nejen proto, že třeba na ČVUT zůstávají v prorektorských funkcích lidé, kteří zjevně zneužívali školní peníze. Ale z té touhy po krvi. Akademicky je pan Kovář mrtev, ale proč by někdo, kdo má z ostudy kabát, nemohl a neměl na masové škole přednášet moderní evropské dějiny? Úplně stejně skončil jiný plagiátor, Ivo Tomáš Budil. Musel opustit svou univerzitu, ale nadále přednáší kulturní antropologii na jiné, méně slavné škole. A ta je ráda, protože navzdory plagiátorské aféře Budil, stejně jako Kovář, svému oboru opravdu rozumí a umí přednášet. Ale to je jakobínům jedno. Chtějí hlavy na podnose.
Opisovat se nemá, ví i Chlívek. Ale co dělat, když někdo jiný napsal něco, co chcete napsat i vy, a napsal to lépe? Pak nutno dlouze citovat. Citujme tedy z článku advokáta Jakuba Kříže na webu Církev.cz.
„Obyčejná penetrace,“hlásá hrozivě titulek na jednom zpravodajském webu o případu australského kardinála Pella, který byl odsouzen za pohlavní zneužívání. Jeho obhájce měl prý prohlásit: „Byla to obyčejná sexuální penetrace, při které se dítě aktivně nezapojuje.“Je to obyčejná lež, můžeme opáčit. Celá obhajoba je založena na tvrzení neviny. Proč by se hájil takto hloupě? Již v prosinci 2018 padl odsuzující rozsudek. V únoru 2019 následovalo jednání, na kterém se mimo jiné řešila otázka vzetí sedmasedmdesátiletého kardinála do vazby. Obhájce reagoval námitkou, že v případu nejsou tvrzeny žádné přitěžující okolnosti a předmětem řízení je skutek klasifikovaný jako běžná sexuální penetrace, které se dítě aktivně neúčastní. Advokát tedy netvrdil, že se jeho klient něčeho takového dopustil. Poukazoval na to, že pro vzetí do vazby musí být splněny určité přitěžující okolnosti, které v daném případě přítomny nejsou, ani kdyby byl kardinál vinen.“
Ale zlo již bylo napácháno. Většina čtenářů nečte všechny články, ale zaregistruje skoro všechny titulky. A tady má čtenář jasno: prasácký kardinál se hájí, že šlo o obyčejnou penetraci dítěte. Chlívek se ptá: kdo je vlastně ten prasák?
Pellův příběh přesahuje rozměry Chlívku. Připomeňme jen, že vše se mělo stát v kostele plném lidí včetně pěveckého sboru, kde si nikdo nejenže nevšiml sexuálního násilí, ale ani toho, že by oběti opustily své místo. Jediným důkazem je tedy výpověď oběti. Což nedokazuje kardinálovu nevinu, ale ani opak. Dokud nebudeme vědět více, netušíme, zda se choval jako, slovy papeže Františka, „nástroj satana“, nebo zda si oběť všechno vymyslela. Zkušenost máme bohužel s obojím.
Akademicky je pan Kovář mrtev, ale proč by někdo, kdo má z ostudy kabát, nemohl a neměl na masové škole přednášet moderní evropské dějiny?