Přichází doba decentralizovaná
Internet přestává být pouhou kopírkou a umožňuje bezpečnou směnu. Proto se v souvislosti s technologiemi distribuovaného obsahu, mezi něž patří i blockchain, mluví o druhé vlně webu. Don Tapscott, kanadský byznysmen a otec pojmu digitální ekonomika, ji označil za protokol důvěry, díky kterému vznikne „globální účetní kniha“. Oproti současnému pasivnímu webu, který pouze informuje, nová generace digitálních technologií ožije a bude sama vykonávat činnosti. Samozřejmě jen ty, které jí zadáme.
Programovatelná ekonomika
Vitalik Buterin, rusko-kanadský programátor a zakladatel jedné z těchto živých platforem – Etherea –, tvrdí, že ničí pracovní místa a tvoří nová, lepší. Blockchain se může stát vedle umělé inteligence pro služby tím, čím byly elektřina a montážní linky pro průmyslovou výrobu.
Služby jsou do značné míry založené na řízení oběhu informací. Potvrzujeme přijetí objednávky, finanční instituce kontroluje dost peněz na účtu. Během transakce ji ověřujeme, pak schvalujeme přijetí zboží, případně ho reklamujeme. Každý den zákaznická centra, administrativní oddělení a lidé posílají miliardy zpráv.
Aby jejich poskytování bylo efektivnější, nestačí jen pustit počítač a vložit elektronicky data, aby šla rychle optickými kabely, ale řetězec lidských činností změnit v řetězec příkazů. Administrativní a organizační postupy je třeba přeložit do programovacího jazyka a programu přenechat správu informací. Jen tak vznikne samořiditelný systém bez centrálního účetního.
Aby však tento program ušetřil lidem práci, musí vytvářet jeden digitální obraz reality. A aby ušetřil i peníze, musí být tento obraz dostupný všem spotřebitelům, například účastníkům obchodního řetězce. Podle Buterina tyto platformy nikdo přímo neovládá, jsou tedy politicky decentralizované, a navíc nejsou uloženy na jednom místě (takzvaná architektonická decentralizace), proto jsou odolné vůči selhání internetu nebo kyberútokům.
Existuje ale dohodnutý stav informací, kdy systém funguje jako jeden počítač. Potřebujete-li si ověřit událost, můžete to udělat podobně jako vyhledávání na internetu. S tou výjimkou, že díky kryptografii máte jistotu, že jde o správnou informaci.
Blockchainový parní stroj Automatizace řízení informací je tedy vyřešená, je však ještě třeba do digitální knihy dostat všechna potřebná data, což umožňují čidla, satelity a všechny přístroje schopné komunikovat online mezi sebou. Jsou článkem, který propojí fyzicky svět s virtuálním a shromáždí informace nezbytné k vykonání úkolu.
Senzory budou celou dobu kontrolovat správnou teplotu piva, následně satelit sledující plavbu lodě oznámí její přistání, poté banka obdrží potvrzení o předání nepoškozeného zboží a z účtu odešle peníze, jež uhradí fakturu dodavatele. Mezitím pracovník – povýšený z administrativního do vedoucího postu – bude vyhodnocovat informace a rozhodovat v nestandardních situacích. Nástroje k tomu máme, zatím je to ale spíše výjimka než pravidlo.
Revoluci ve službách a ekonomice nepřinese pouze výměna současných informačních systémů za decentralizované technologie, zároveň je třeba změnit organizaci práce. V opačném případě budeme jako inženýři z první průmyslové revoluce, které popsali Andrew McAfee a Erik Brynjolfsson, zakladatelé Iniciativy pro digitální ekonomiku na Massachusettském technologickém institutu, ve své knize Druhý věk strojů: Práce, pokrok a prosperita v éře špičkových technologií.
Tvrdí v ní, že náhrada parního stroje elektřinou v průběhu prvních 30 let nezvýšila výkon podniků, protože se nezměnila jejich struktura – nový elektromotor byl pouze nainstalován namísto původního parního stroje. Teprve s decentralizací pohonu a jeho umístěním přímo do výrobních linek se efektivita přinejmenším zdvojnásobila.
Hodnota v jedničkách a nulách Tradiční odvětví – od bankovnictví po logistiku – se mohou díky blockchainu změnit podobně. Tentokrát nepůjde o fyzické rozdělení centrální autority mezi pracoviště v podniku, ale o distribuci informací mezi všechny účastníky služby. Když dnes uchazeč o hypotéku nebo zaměstnání chce dokázat svou úvěruschopnost nebo kvalifikaci, v lepším případě použije zprostředkovatele – banku nebo notáře. V horším, nebyla-li jeho historie zaznamenána či je uložená v zahraničí, službu nedostane nebo za ni zaplatí mnohem více.
Tam, kde neexistuje a ani by nemohla existovat jedna centrální autorita, jedna organizace, která by disponovala všemi informacemi, má smysl decentralizovaná technologie, jako je blockchain, jejž nikdo nemůže ovládnout a který všichni mohou používat. Dokáže totiž také sledovat historii konkrétní věci. Lze do něj zapsat nejen místo výroby, ale i informace o jejích vlastnostech, jež není možné přepsat, čímž se snižuje riziko nákupu nekvalitních nebo padělaných výrobků.
Tuto snadnou kontrolu díky distribuovaným technologiím chce použít Evropská komise v jednom svém projektu. Pro Evropský účetní dvůr vytváří blockchainovou databázi pro příjemce finančních prostředků z evropského rozpočtu. Měli by do ní vkládat údaje o svém projektu – například faktury nebo doklady o platbách.
Snazší přístup ke kvalitním údajům zlepší služby a ztíží korupci. To je ale jen začátek, jak ukazuje Don Tapscott ve své knize Blockchain Revolution: How the Technology Behind Bitcoin Is Changing Money, Business, and the World (Blockchainová revoluce. Jak technologie skrytá za bitcoinem mění peníze, byznys a svět).
Vše, co má hodnotu a lze vyjádřit v bajtech – rodný list, podíl ve firmě, právo na umělecké dílo –, se bude pohybovat mnohem rychleji, protože pravost nebo jedinečnost budeme moci sami zkontrolovat v blockchainovém vyhledávači. Ani nebude pro bezpečné uložení cenné věci třeba fyzická schránka či doklad. Již dnes více než 90 procent všech peněz na světě existuje pouze na počítačích. Proč tedy neuchovávat v této formě i další statky?
Jiný obchodní model
Úspěch firmy nezávisí na nové digitální technologii, ale na tom, zda pro ni najde nový obchodní model. Začátkem 90. let podnikatelé přemýšleli, jak monetizovat web, jenž je stejně jako blockchain jen technickým protokolem, programovacím jazykem. Výsledkem jsou dnešní mocné firmy, jako je Amazon, Google nebo Facebook, jež hodnotu vytvářejí a získávají naprosto odlišně než tradiční automobilky nebo banky. V podobné situaci jsme dnes, kdy neznámé malé firmy hledají uplatnění pro další technologické novinky.
Jednou z nich je tokenizace, způsob, jak právo na věc vyjádřit digitálně. Nemovitost nebo obraz v hodnotě milionu korun lze v digitální databázi zobrazit jako milion tokenů, které si mezi sebou rozdělí kupující. Jednu věc, jejíž vlastnictví ve fyzickém světě by bylo složité rozdělit, drží více uživatelů. Důležitější však je, že každý z nich dostane ke své části majetku heslo, jež může poslat jiné osobě.
Princip také funguje v oblasti duševního vlastnictví. K písni, videu nebo článku lze přiřadit token, který dokáže, že jsme jeho majiteli. Následně je prostřednictvím privátního hesla přehrajete na svém počítači. Jeho jedinečnost zajistí klientovi a autorovi, že je používá pouze oprávněná osoba. Nelikvidní aktiva se tak mohou stát obchodovatelnými, neboť tato digitální technologie řeší problémy spojené se sledováním toho, kdo co vlastní, i pokud jde jen o zlomek aktiva.
Vznikají tak nové možnosti, jak prodávat, půjčovat či pronajímat. A také jak si nechat za služby zaplatit. Relativně vysoké poplatky za finanční převody a složité provádění transakcí vedou k prodeji služeb v balících – jako předplatné nebo přístup k celému filmu či knize. Blockchain, který byl poprvé použit právě pro přímé transakce, otvírá mikroplatby a s nimi i nové e-obchodování.
Spotřebitel by mohl zaplatit za skutečně použitou službu, například jen za přečtenou část knihy nebo vyslechnutou hudbu, přičemž autor a majitel by mohli za svou službu přímo obdržet platbu a poplatek nenastavovat paušálně, ale třeba za každé zhlédnutí. Navíc by spotřebitel mohl získat finanční odměnu za recenzi nebo zpětnou vazbu.
Dnešní blockchainové platební systémy nejsou natolik robustní a rychlé, aby se mikroplatby vyplatily. Nabízejí ale alternativu k vlastnictví, která upřednostňuje přístup ke službě před jejím nákupem. O přitažlivosti tohoto modelu svědčí i to, že sedm velkých amerických univerzit se spojilo, aby vytvořily platební systém, který dokáže zúčtovat až deset tisíc transakcí za vteřinu, více než karetní systémy.
Změnu ekonomiky nepřinese jen výměna dnešních informačních systémů za decentralizované technologie, je třeba změnit i organizaci práce. Jinak budeme jako inženýři z první průmyslové revoluce.
Elektronické já
Digitální stopa, kterou lidé zanechávají každý den na internetu, třeba při nákupu, obsahuje miliardy údajů, z nichž lze předpovídat ekonomické trendy i společenské problémy. Současně však odevzdávají virtuální realitě a firmám, které ji spravují, své soukromí. V zákoutích internetu ukládají své já jako spotřebitelé při e-obchodování, jako občané v registrech veřejné správy, popřípadě jako partneři na seznamkách.
V drtivé většině případů vlastní tyto virtuální prezentace společnosti, které za osobní data poskytují služby v podobě například e-mailové schránky, úložiště pro fotografie nebo dohazování rande. Jen málokdy však máme přístup ke svým virtuálním identitám, natož abychom je řídili nebo na nich vydělávali.
V důsledku stále častějšího úniku osobních dat a jejich politického zneužití se vlády snaží právně regulovat jejich tok, například Evropská unie Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR), které však spíše řeší přenos či vymazání těchto dat. Evropská legislativa jím otevřela otázku, kdo je vlastní a jak s nimi může nakládat.
Identita jsou údaje o člověku shromažďované v čase – například věk, biometrické znaky, preference či lékařské informace. Tato databáze je dnes roztříštěná na mnoha nepropojených místech – v registrech veřejné správy nebo na serverech soukromých firem –, přičemž ji chceme chránit před nepovoleným přístupem a zároveň používat v rozsahu, jejž vyžaduje daná situace, ale neukazovat celý svůj profil. Elektronické já je ideálním kandidátem pro blockchainové řešení.
Říká se mu soběstačná identita v tom smyslu, že osobní data dostane jen ten, kdo o ně požádá – například kvůli řidičskému průkazu či pasu, nákupní historii, krevní skupině či alergií. Zároveň mu umožníme elektronický přístup pouze k požadované informaci z databáze naší identity, podobně jako dnes vytahujeme z šuplíku pas, kartu pojištěnce nebo sdílíme oblíbená místa uložená v aplikaci.
Vyžaduje-li to zákon nebo se sami rozhodneme, osobní data poskytneme zdarma. Pokud na námi vytvářených datech chce vydělat firma, můžeme si za ně nechat zaplatit. Aspoň částečně tak můžeme kontrolovat svůj virtuální život a současně se tím otvírá alternativa k dnešním datovým oligopolům, jako je Google, Facebook či Amazon, přičemž tyto technologické giganty neovládají jen naše profily.
Nový otevřený svět
Internet sice vznikal v prostředí otevřeného softwaru, v němž působily nezávislé nebo akademické komunity vývojářů, ale dnes jej ovládají velcí hráči, díky čemuž získali obrovskou ekonomickou moc. Na svých platformách používají placenou reklamu nebo technické standardy, jež však splňují jen některé společnosti.
Jak ukázal brexit a některé nedávné parlamentní či prezidentské volby ve světě, ovlivňují tito velcí hráči politická rozhodnutí a společenské trendy a svou pozici na trhu používají k posilování vlastních finančních zájmů. Zodpovídají se jen svému vedení nebo – jak se často děje u čínských nebo ruských firem – jsou zneužívány pro státní politiku.
Decentralizované digitální technologie umožňují návrat k otevřenému a svobodnému internetu, kde má každý jeho uživatel mnohem větší autonomii. A to nejen proto, že nebude muset spoléhat na zprostředkovatele nebo čekat na rozhodnutí vedení. Získá i více kontroly, neboť řídicí software dělá jen to, k čemu byl napsán, a nemůže se náhle stát zlým, před čímž ještě nedávno varoval Google ve svém etickém kodexu.
Aby to nastalo, je třeba ještě mnoho udělat. Především odstranit právní překážky, které dosud často počítají s papírovou či fyzickou komunikací a centrální kontrolou. Mnohem větší výzvou však je nové uspořádání kanceláří, firem a veřejné správy, v němž funkci lidí převezme program. I v organizacích bez vedení však budou lidé určovat pravidla a nařizovat softwarovým agentům (botům), co mají dělat, například objednat české pivo. Zbytek zajistí kód.
Autorka je výkonnou ředitelkou České fintechové asociace