Poručí nám vítr, déšť
Jak se armády začínají připravovat na boj, který nám přináší rozbouřené klima
Kdo četl knihy o Harrym Potterovi, ví, že existují tajuplná slova, která je lepší neříkat. Člověk ale nemusí být zrovna milovníkem fantasy, aby na ně narazil. Setkat se s nimi lze i v tak nepoetickém prostředí, jaké ve svých zdech ukrývá newyorská centrála OSN. Místo barvitých kouzelnických osobností jí sice vládnou spíše snadno zaměnitelní byrokraté, ani oni se ale bez zapovězených formulí neobejdou.
Jak důležitou roli v jejich životě slovní ekvilibristika hraje, vyšlo najevo, když teď Francie, Británie a skupina dalších zemí navrhly, aby se napříště Rada bezpečnosti začala pravidelně zabývat klimatickými změnami a uznala je za jednu z největších bezpečnostních hrozeb současnosti.
Bez jakýchkoli servítků se proti něčemu takovému postavilo pouze Rusko. To americký zástupce Jonathan Cohen se nechal slyšet, že Spojené státy jsou samozřejmě ochotny podporovat země postižené přírodními katastrofami, ale sousloví „změna klimatu“se přitom vyhýbal stejně důsledně jako čert kropence se svěcenou vodou. Cohenův projev tak dokonale ilustroval tanec mezi vejci, kterého jsou nuceni se účastnit téměř všichni příčetní zástupci americké administrativy v době prezidenta – popírače klimatických změn. Jak popsat jeden ze zásadních problémů dneška a nepoužít při tom slova, která dal Donald Trump do klatby?
Pochod náměsíčníků
Systematické vyhodnocování vztahů mezi změnou klimatu a bezpečnostními riziky by přitom právě jeho – zapáleného bojovníka proti nekontrolované migraci – mělo zajímat. Již na začátku roku 2018 totiž zahrnula Rada bezpečnosti klimatické vlivy k zásadním faktorům, které způsobují nestabilitu v západní Africe a v oblasti Sahelu.
Nutnost přeřadit klima do vyšší kategorie hrozeb potvrzuje i nejnovější vydání Global Risk Reportu, které bylo představeno na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Hrozby spojené s životním prostředím dominují pořadí výzkumu Global risk perception survey třetí rok v řadě, tvoří tři z pěti hrozeb v pořadí pravděpodobnosti a čtyři z pěti v závažnosti dopadu. Jak zpráva doslova uvádí, „rizika spojená s životním prostředím jsou ta, ve kterých náměsíčně kráčíme vstříc katastrofě“. To není pohrůžka radikální ekologické nevládky, ale umírněný dokument, který zhodnotil aktuální planetární rizika pro letošní ekonomické fórum ve švýcarském Davosu.
Klimatická změna je příčinou nejen vzrůstu hladiny oceánů a stále častějších extrémních projevů počasí, ale v některých částech světa má na svědomí také nedostatek potravin, který má samozřejmě velmi negativní vliv na celkovou bezpečnost. O tom, že s dopady klimatických změn se budou muset potýkat nejen odborníci na životní prostředí, energetiku nebo dopravu, ale také bezpečnostní komunita nebo armády, se už několik let mohou přesvědčovat i čeští vojáci v africkém Mali.
Právě tam se naše armáda připojila k výcvikové misi European Training Mission, v jejímž rámci mají čeští vojáci na starosti ochranu velitelství a výcvikové základny Koulikoro, doprovod vybraných osob i podíl na výcviku malijských ozbrojených sil. Dosud mandát povoloval do Mali poslat až 50 českých vojáků, nově jich tam může působit až 120. Za výcvikové a ochranné aktivity českého kontingentu zaplatíme z letošního rozpočtu přes 200 milionů korun – vedle Afghánistánu se tak jedná o naši druhou nejnákladnější vojenskou misi.
Češi a Tuaregové
Proč ale vůbec v Mali zasahujeme? Jde o jednu z deseti nejchudších zemí světa, více než 43 % jejích obyvatel žije pod hranicí chudoby. Drtivá většina z nich jsou farmáři nebo pastevci, jejichž živobytí je ohroženo nedostatkem srážek. Ty poklesly o 30 % za uplynulých 50 let. Další problém pak představuje rozšiřování pouštních oblastí a zmenšování prostoru, ve kterém je možné hledat obživu, zejména na severu země. Zvyšování povrchové teploty oceánů tak hraje přímou roli v desertifikaci Sahelu a představuje urychlovač dalších ohrožení, kterým oblast čelí. Migrace do měst, souboje o už tak vzácné zdroje obživy i omezená schopnost vlády situaci řešit daly vzniknout napětí, které v roce 2012 vyústilo v ozbrojený konflikt.
Klimatická změna sama o sobě konflikt neodstartovala. Zásadně ale přispěla ke zhoršení existujících problémů. Tuaregové, původně kočovný kmen z oblastí na severu Mali, dlouhodobě požadovali samostatnost na centrální vládě, která dle jejich názoru nedokázala účinně řešit problémy v oblasti. Po pádu Kaddáfího režimu v Libyi, ve kterém Tuaregové často nacházeli místa v bezpečnostních složkách, se do Mali vrátilo mnoho bojovníků a s nimi zásadní množství zbraní. K separatistickému povstání jejich hnutí MNLA, které vyhlásilo na severu země nezávislý stát Azawad, se následně přidala i africká pobočka al-Káidy s názvem AQIM, která zase v oblasti rekrutovala islamistické bojovníky. Což se v situaci, kdy místní nemají zajištěny základní potřeby jako přístup k potravinám či vodě, daří velmi snadno.
Podobně jako jiné pastevecké skupiny v Mali, Tuaregové dělili svůj čas mezi pobyt na severu během období dešťů a návratem na jih po zbytek roku. V období sucha jejich živobytí záviselo na zásobách potravin v blízkosti řeky Niger, což v situaci zmenšování úrodné půdy a využitelných pastvin způsobovalo konflikty, zejména s místními usedlými kmeny. A zatímco dostupnost potravin se snižovala, populace Mali je na vzestupu. V roce 2000 žilo v zemi okolo deseti milionů lidí, nyní je to více než 19 milionů.
Generálové NATO nepotřebují mít jistotu, že ruská vojska vstoupila do Pobaltí, aby se tam odhodlali preventivně rozmístit své jednotky. Stačí jim určitá míra pravděpodobnosti. Když ale přijde řeč na změnu klimatu, žádají vlády další a další důkazy, než se odhodlají alespoň k nějakému činu. Pokud bychom stejnou logiku uplatňovali v boji proti terorismu nebo organizovanému zločinu, rozpadla by se naše bezpečnost na prach. Zdá se ale, že naděje na změnu konečně přichází. Že s dopady klimatických změn se budou muset potýkat nejen experti na životní prostředí nebo dopravu, ale také armády, se už několik let mohou přesvědčovat i čeští vojáci v Mali