Poručí nám vítr, déšť
k dispozici – Indie před několika lety postavila na velké části hranic plot, na kterém podle odhadů lidskoprávních organizací usmrtí ročně několik stovek lidí. Bangladéšská vláda vnímá hraniční překážku jako zdroj jisté nedůvěry v jinak korektních vztazích, Indii naopak na Bangladéši znervózňuje stále častější ekonomická a bezpečnostní spolupráce s Čínou.
Bangladéš je přitom zemí, která se v mnoha indikátorech dokázala vymanit z pasti nejchudších rozvojových států. Díky lepší zdravotní péči se zvýšil mezi roky 1990 a 2010 věk dožití tamních obyvatel z 59 na 69 let. Dostupnost antikoncepce snížila míru porodnosti jedné ženy ze sedmi dětí na tři, dostupnost vzdělání snížila negramotnost a míra chudoby klesla mezi lety 1990 a 2014 z 57 procent na 25.
Nyní ale cíl opustit kategorii rozvojových zemí Bangladéši komplikují klimatické změny. A nejde jen o ekonomickou zátěž, kterou tamní vlády musejí zvládat. Bezútěšný venkov je ideálním prostředím pro nábor islamistických teroristických skupin, zejména JMB. Bangladéš má dlouhou historii domácích teroristických útoků, v posledních letech dochází také k vysílání extremistických bojovníků mimo jeho území, například do Sýrie nebo Iráku. Pachatel pokusu o teroristický útok v blízkosti autobusového terminálu na newyorském Times Square v prosinci 2017 Akayed Ullah byl původem z Bangladéše, i když se jeho napojení na teroristické skupiny v rodné zemi nepodařilo prokázat.
Ošklivé sny Novozélanďanů
Zatímco na úrovni Rady bezpečnosti OSN jsou bezpečnostní aspekty změn klimatu stále spíše předmětem teoretických diskusí, země jako Nový Zéland dokázaly přikročit ke konkrétním krokům. Vláda této země v Jižním Pacifiku představila na konci roku 2018 dokument s názvem Klimatická krize: připravenost a odpověď obrany. V té jednoznačně označuje změny klimatu za nejzávažnější bezpečnostní hrozbu pro Nový Zéland. Ministr obrany Ron Mark uvedl, že jeho úřad a armádní velení budou zhodnocení rizik vyplývajících z klimatických změn používat pro nastavování priorit v oblasti investic na nejbližší roky.
Novozélandský dokument obsahuje zhodnocení změn klimatu na obecné hrozby v regionu, jako jsou dopady extrémního počasí, nedostatek vody a potravin nebo ohrožení ostrovů stoupající hladinou moří. Věnuje se také vlivu klimatických změn na námořní operace nebo vojenské základny a objekty na území Nového Zélandu.
Dokument je součástí širší strategie progresivní novozélandské vlády, která je v oblasti klimatu velmi aktivní. Nový Zéland má například v plánu kompletně přejít na elektrickou energii z plně obnovitelných zdrojů již za 16 let, tedy v roce 2035.
„Propojení mezi změnami klimatu a konflikty je nepřímé, ale prokazatelné. Když se dopady klimatických změn protnou s komplexním polem environmentálních a společenských problémů, mohou být významným přispěvatelem ke konfliktům, a to jak těch nízké intenzity, tak i závažných,“píše novozélandské ministerstvo obrany a následuje výčet opatření, na která je potřeba se připravit, včetně vyššího zapojení vojenských sil do záchranných operací. Ty potom mohou omezit kapacity novozélandských ozbrojených sil v jiných oblastech. Tato hrozba vyplývá zejména z faktu, že mnoho malých ostrovních států v Tichém oceánu na jedné straně čelí akutním problémům vyplývajícím ze zvyšující se hladiny oceánů, na druhé straně postrádá vlastní kapacity na to, řešit je.
V českém kontextu se v bezpečnostních dokumentech s problematikou změny klimatu setkáváme pouze výjimečně, a to téměř výhradně ve spojitosti s adaptací na problémy, které již přináší, jako jsou sucha nebo povodně. Ve veřejné debatě o změnách klimatu pak propojení s bezpečnostním aspektem chybí úplně. Což mimo jiné znamená, že odmítání prevence rizik v podobě snižování našich emisí CO2 představuje zvyšování nebezpečí, kterému můžeme být v budoucnosti vystaveni. Čím více je odmítáme nyní, tím drastičtější budou potřebná opatření v budoucnu.
Záblesk naděje představuje vyjádření generála Pavla v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny, ve kterém uvedl, že pozornost je třeba věnovat i řadě problémů, „které nesouvisí jen s bezpečností, ale také se zmíněnými energiemi, se zásobami vody, s klimatickou změnou, která může v blízké budoucnosti vyústit v migraci mnohem masivnější, než jakou jsme kdy zažili“.
Bylo by pro českou politickou scénu nanejvýš přínosem, pokud by angažmá tohoto penzionovaného generála ve veřejném prostoru nebylo zatíženo klimatickými předsudky, jež pod vlivem popíračské ideologie Václava Klause stále ovlivňují značnou část veřejnosti. Lidé z vojenského prostředí při analýze a vyhodnocování rizik nemusejí řešit, zda je planeta zelená, nebo modrá. Stačí jim aplikovat stejný způsob, jaký znají ze své praxe. A zde jsou fakta nezpochybnitelná: klimatická změna představuje riziko.
Doufejme, že právě takový přístup – někdo by jej mohl označit za neideologický, někdo zase za samozřejmý – k problematice změn klimatu na skeptické Čechy bude fungovat. Značná část společnosti považuje armádu za důvěryhodnou instituci. A přestože je generál Pavel již mimo aktivní službu, část této důvěry si s sebou odnesl. Bylo by v zájmu všech, pokud by ji dokázal využít i k posunu toho, jak je potřeba vnímat otázky změn klimatu.
Autor je IT podnikatel a člen Strany zelených