Na jistotu
Hrad ve Vysokém Chlumci na Sedlčansku uvidíte už zdálky, ale dovnitř se nepodíváte. Naopak dobře schovaný je zdejší skanzen, jeden z nejmladších u nás. Leží na severním okraji města v údolí Libíňského potoka a příští víkend tu budou slavit masopust.
Výpravy proti proudu času za starou lidovou architekturou a tradičními řemesly patří ke spolehlivým výletním tipům, ale dopředu se vyplatí zvážit, co očekáváte. Chcete strávit poklidný den a vychutnat si starosvětskou idylku daleko od každodenního chaosu? Pak je určitě lepší počkat na duben a vydat se do Vysokého Chlumce ve všední den, kdy se nekonají žádné akce. Naopak pokud toužíte po barevných a hlučných slavnostech, kde ochutnáte staročeské speciality a kromě zážitků si odvezete domů třeba pěkný řemeslný výrobek, pak zvolte příští víkend. Čeká vás tradiční masopustní průvod s rejem masek, žertovnými scénkami a hudbou, to celé uprostřed malebné vesnice středního Povltaví.
Dva masopusty
Vyplatí se ještě jedna informace: skanzen ve Vysokém Chlumci je jednou z poboček Hornického muzea v Příbrami. To bývá až do konce března otevřené jen ve všedních dnech, ale i tady se v sobotu 9. března odehrají tradiční masopustní oslavy s bohatým programem. Pokud to nemáte z ruky, dají se obě akce spojit do jedné.
Proč dát přednost Vysokému Chlumci? Třeba proto, že je ideální pro děti: svým uspořádáním totiž napodobuje skutečnou krajinu, v níž je dost místa pro volné pobíhání. Pěkným údolím se vine potok, u něj, kolem něj a na stráních postupně vyrůstají domky se stylovými interiéry, špýchary i drobné hospodářské budovy. Celek doplňují kamenné milníky, litinové kříže, včelín nebo holubník jako z pohádky o Popelce.
Historie skanzenu sahá do roku 1998 a podobně jako jinde šlo především o záchranu postupně chátrající a zanikající historické lidové architektury. Ve Vysokém Chlumci se postupně začaly objevovat roubené i zděné chalupy a chaloupky, stodoly a technické památky z celého Příbramska a Sedlčanska, pocházející převážně z 18. až počátku 20. století. Prvenství patří domu z Obděnic s černou kuchyní, kterým první návštěvníci prošli v roce 2002. Další černou kuchyni uvidíte v roubence z Mašova u Petrovic, kde je na trámu ve světnici vytesaný letopočet 1739. Nejstarší ale není ani zdaleka: například stodola z Mašova s pokladnou, prodejnou suvenýrů a malou expozicí vznikla kolem roku 1670 a na jednom z trámů ve vodním mlýně z Radešic je zaznamenaný rok 1722. Zaniklé obce z Brd zase připomíná čtyřboký roubený seník; kdysi stával v Záběhlé poblíž Padrťských rybníků.
Raritou je pila na vodní pohon; ta nepochází z blízkého okolí, přicestovala až z Dolní Sloupnice na Chrudimsku. Unikátní stroj z druhé poloviny 19. století s vodorovným řezným listem, který umožňoval řezat klády s velkým průměrem, byl vybaven novým dubovým vodním kolem, bezmála metr širokým a s průměrem 320 cm. Samozřejmě vodní mlýn i vodní pila, která s mlýnem přímo sousedí, jsou plně funkční.
Pokud budete mít čas, zajděte se podívat také do centra Vysokého Chlumce. Hrad sice slouží jako soukromá rezidence a není přístupný, ale nahlédnout můžete do zdejšího pivovaru. Ten byl od 15. století majetkem roudnické větve tradičního českého šlechtického rodu Lobkowiczů a dnes je součástí společnosti Pivovary Lobkowicz Group. Vyrábí se tu především svrchně kvašená piva, ochucené a pšeničné speciály i piva klasického typu. S mírným předstihem si můžete objednat prohlídky s ochutnávkami i bez nich.
Není poušť jako Poušť
Kdo má rád kuriozity, ten by neměl vynechat výlet na Poušť: ano, i takové místo najdete v okolí. Nejde o písečné přesypy, ale o zvláštní stavbu uprostřed lesa Svatý Marek. V 16. století tu tehdejší majitel vysokochlumeckého panství Ladislav II. starší Popel z Lobkowicz nechal postavit kostelík sv. Marka. Když ho v roce 1786 Josef II. zrušil, kostel se proměnil v myslivnu. V jejích zdech byste dodnes našli náznak gotického presbytáře, zazděné ambity, a dokonce i kamennou kazatelnu a věžičku. Bohužel budova je opuštěná a chátrá, ale pokud byste se sem chtěli podívat, přímo od brány skanzenu na Poušť vede červená značka; tam a zpátky jsou to přibližně dva kilometry.