Veteránova poslední jízda?
Kmotr britského blues neroztrubuje o albu Nobody Told Me, že je jeho finální. Stejně tak neláká na poslední šanci, kdy ho můžeme vidět koncertovat. Ale předpokládá ukončení kariéry, když říká, že se po pauze vynucené vážným zápalem plic a plánovaném odchodu na odpočinek „rozhodl přece jen ještě jednou natáčet a ještě jednou vyrazit na cestu, protože koncertování mu chybělo“.
Když u nás hrál Mayall v roce 2017, nechal ho chvíli před začátkem šňůry na holičkách kytarista Rocky Athas. Neúnavný veterán přesto se ctí zvládl utáhnout vystoupení jen v triu s basistou Gregem Rzabem a bubeníkem Jayem Davenportem. Nyní ovšem Mayall představí opět posílenou kapelu, ke které se přidala o dvě generace mladší texaská kytaristka Carolyn Wonderlandová. Brilantní hráčka a písničkářka, jejíž talent chválí například i Bob Dylan. Carolyn Wonderlandová hraje také na nové desce, výpravně doplňuje vyhrávkami například titulní Mayallovu výpověď v písni Nobody Told Me. Není však jedinou instrumentální hvězdou alba. Mayall se rozhodl přizvat k natáčení celou řadu svých oblíbených kytaristů. Není to poprvé, podobnou koncepci měl i titul Along For The Ride (2001) a slavné hosty najdeme napříč bluesmanovou diskografií. Ovšem výběr muzikantů tentokrát docela překvapuje. Nejde totiž zdaleka jen o bluesové hráče.
Málokdo by asi čekal na Mayallově desce Alexe Lifesona, kytaristu progrockových Rush. A ještě méně posluchačů by asi odhadlo, jak stylově se dokáže Lifeson do bluesrockové estetiky vciťovat a sympaticky (příliš) neexhibovat. Ale vždyť i on samozřejmě v 60. letech na elektrickém blues vyrostl. Podobně „nepravděpodobným“ přispěvatelem se stal Todd Rundgren. Svoji všestrannost naopak potvrdil výtečným sólem ve skladbě It’s So Tough Steven Van Zandt ze Springsteenova E Street Bandu.
Předvídatelným přispěvatelem, a to včetně vyznění svých vstupů, je pak Joe Bonamassa, který se nikdy netajil větší láskou k britské verzi blues než k americké tradici. Onu tradici chicagského blues ovšem v nejlepší podobě vnesl do nahrávky třeba Larry McCray.
Pro všechny hosty ovšem platí jedno. Nikdo nezastiňuje hostitele, každé skladbě dává nejvýraznější rysy samotný Mayall. Ne že by měli věhlasní kytaristé málo prostoru, nebo snad dokonce obětovali svůj typický sound. Nejen mistrovská slide kytara Carolyn Wonderlandové v Distant Lonesome Train zní osobitě a lahůdkově. Ovšem rámec dává nahrávce už kapelníkův styl hry na klávesové nástroje, nemluvě o nezaměnitelném pěveckém výrazu. Díky tomu album nepoznamenala nesourodost, která tak často tříští nahrávky přesycené účastí muzikantských individualit.
Mayall tentokrát častěji sází na funkové rytmy a aranžmá s podporou dechové sekce, kdy hybné kusy What Have I Done Wrong a The Moon Is Full odpíchnou desku se skutečně mladickou energií. I funkové triky dávno neodmyslitelně patří do jeho rejstříku. Nicméně celek zní díky nim zase trochu jinak než předchozí tituly a zároveň na starší diskografii přirozeně navazuje.
Mayallovi nikdy nedělalo problém docílit typického soundu. K přirozené analogové hřejivosti však v případě Nobody Told Me ještě přispělo nahrávací studio. Deska se točila v kalifornském Studiu 606, které patří kapele Foo Fighters. Mayall se mohl pochechtávat, že známý staromilec Dave Grohl do studia nakoupil přesně ten „zasloužilý“mixážní pult a další vybavení, které používali v 60. letech členové Fleetwood Mac poté, co odešli z jeho tehdejší skupiny Bluesbreakers.
Nebylo by divu, kdyby současné Mayallovy aktivity představovaly rozloučení s publikem. Vždyť loni 29. listopadu oslavil 85. narozeniny. Jenže při bluesmanově vitalitě bychom se neměli divit ani tomu, kdyby se mu za rok dva zase zastesklo po publiku. Kdyby však opravdu šlo o poslední jízdu, soudě podle energického alba i ohlasu probíhajících koncertů Mayall mává šátečkem ve víc než důstojné formě.
John Mayall vydal šestatřicáté studiové album a vyrazil na rozsáhlé turné, během něhož se 15. března zastaví v pražském Foru Karlín. Pětaosmdesátka není pro bluesmana žádný věk.
John Mayall: Nobody Told Me
Vyd. Forty Below Records 2019
Autor je hudební publicista
Portrét Johna Mayalla přineseme v sobotní příloze Orientace