I lhaní se musí trénovat
Zhruba ve věku pěti let se takřka všichni z nás naučí lhát. Ale zatímco někteří této schopnosti využívají zřídka, z jiných vyrostou profesionální lháři. Čím to? Psychologové přišli s jednoduchou hypotézou. Abyste se stali ve lhaní profíkem, musíte pravidelně trénovat a po malých krůčcích se postupně vypracujete.
Jak důležitá je právě ona pozvolnost, ukazuje jeden experiment, při němž účastníci hráli hru podobnou sudoku a za správné řešení byli odměněni určitou částkou. Za každou další dokončenou hru se odměna zvyšovala. V jedné skupině pozvolna a graduálně, v té druhé nepravidelně a skokově. Vtip byl v tom, že systém kontroly byl nastaven tak, aby hráči mohli lhát. Jak se ukázalo, lidé ve skupině, kde odměny rostly pravidelně a zvolna, lhali dvakrát častěji. Podle vědců vedlo pomalé a graduální zvyšování odměn za neetické chování k tomu, že se lidé pozvolna zbavovali morálních zábran. Postupně podléhali sebeklamu, že amorální chování není zas tak špatné.
Roli v tomto myšlenkovém posunu bezpochyby hraje i to, čemu se odborně říká kognitivní disonance. Jde o velmi nepříjemný pocit, který se dostaví pokaždé, když někdo zastává dva názory či přístupy, které jsou psychologicky v rozporu. Například „jsem čestný člověk“versus „právě jsem lhal, abych se obohatil“. V takové situaci má člověk v zásadě následující možnosti. Může si přiznat, že není zdaleka tak čestný, jak se domníval. Může se zastydět a přestat lhát. Anebo si může své lhaní před sebou samým omlouvat a zdůvodňovat.
Velká část lidí zvolí poslední variantu, a rázem se tak ocitne na nakloněné plošině, po níž pomalu, ale jistě klouže dolů. Malá lež se postupně mění ve větší, člověk dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým, ale vadí mu to stále méně, neboť své chování dokáže sám před sebou ospravedlnit. Postupně si navykne lhát bez mrknutí oka. Je to podobné, jako když se ocitnete v místnosti, kde něco strašně páchne (v tomto případě vy). Ze začátku se vám zvedá žaludek, postupně si na to ale zvyknete. Nezvyknete si ale jen vy sami, postupně zápachu uvyknou všichni okolo vás. Chování, které bylo před nějakou dobou ještě nepřípustné, se postupně začne tolerovat a napodobovat.
Jak snadno se tak děje, ukazuje známý pokus z roku 1961, při němž psycholog Albert Bandura natočil video, v němž žena fyzicky napadala dětskou panenku. Když pak Bandura záznam pustil skupince dětí, chovaly se následně mnohem agresivněji než děti, které video neviděly.
Podobný efekt má na nás všechny, když vidíme každý den lhát politiky, aniž by je za to stihl jakýkoliv trest. Proto je třeba politiky neustále hnát k odpovědnosti za jejich slova a otloukat jim i drobné lži o hlavu. Nic neodpustit. Vždyť jak řekl Martin Luther: Lež je jako sněhová koule – čím déle ji válíte, tím je větší.
Malá lež se postupně mění ve větší, člověk dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým, ale vadí mu to stále méně, neboť své chování dokáže sám před sebou ospravedlnit. Postupně si navykne lhát bez mrknutí oka.