Jak zalepit státní rozpočet
Po únorových datech o rozpočtu, zveřejněných minulý pátek, je jasné, proč vláda zkraje roku tak rychle začala hledat nové zdroje příjmů. Hospodaření státního rozpočtu se totiž v prvních dvou měsících meziročně citelně zhoršilo. Z více než dvacetimiliardového přebytku v prvních dvou měsících roku 2018 se v prvních dvou měsících letošního roku stal stejně velký deficit – meziroční zhoršení hospodaření dosáhlo 45,7 miliardy. A i když na obou stranách rozpočtové (ne)rovnice pomineme peníze z Evropské unie, rozpočet byl v lednu–únoru meziročně horší o 22,1 miliardy korun.
Není divu. Zatímco daňové příjmy narostly pouze o 4,5 miliardy korun, tj. o 2,5 procenta (a bez pojistného na sociální zabezpečení dokonce o 1,5 procenta meziročně poklesly), běžné výdaje vzrostly o 15,4 procenta, tj. o 31 miliard (!) korun. Deset miliard totiž stály vyšší důchody, miliardu navíc platy, osmnáct miliard transfery (na platy učitelů, Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, příspěvkovým organizacím atp.).
Takže kde na to vzít, pokud nepředpokládáme, že vláda po únorových datech zařadí spořivou zpátečku? Což – i kdyby chtěla – v letošním roce vzhledem ke schválenému rozpočtu ani moc dobře nejde. Daně, to je jasné. Ale jak a které? Jistě nelze „doporučit“daně přímé. Nejenže míra jejich distorze je ve srovnání s daněmi nepřímými vyšší – volit mezi legální prací a dalšími alternativami (nelegální práce, volno) je lehčí než mezi legální spotřebou a nelegální spotřebou či spořením –, ale přímé daně (včetně pojištění) jsou už i na evropské poměry (i na poměry OECD) vysoké. Další prostor pro růst jejich výnosů je omezen.
Takže daně nepřímé? Cigarety, alkohol atd., ovšemže s odkazem na zdraví populace. Problémem však je, že spotřební daně vyberou „jen“160 miliard ročně, takže i poměrně velký nárůst zdanění přinese jen pár miliard. Navíc u kuřiva a alkoholu je výrazným omezujícím faktorem černý trh. DPH je zase moc hrubým nástrojem a důchodci její růst asi moc neocení. A ani necelých 300 miliard, které se na ní ročně vyberou, neskýtá moc prostoru. Dalších 20–30 miliard by se však na daních nepřímých asi vybrat dalo, aniž by to vzbudilo přílišnou nevoli.
Ale co když bude potřeba víc? A v případě, že ekonomika výrazněji zpomalí, skutečně víc potřeba bude. Pak jsou jen dvě možnosti: osvědčená cesta růstu zadlužení, nebo majetkové daně. Ty jsou v České republice hodně nízké. A jsou jednou z posledních možností, kde „brát“. Škoda však bude, pokud bude tento poslední netknutý rezervoár daňových příjmů vyplýtván – podobně jako třeba privatizační příjmy – na mandatorní výdaje, místo aby pokryl náklady tolik potřebné penzijní reformy.
Hospodaření rozpočtu se citelně zhoršilo. Kde vzít peníze? Daně nepřímé? Problém je, že spotřební daně vyberou „jen“160 miliard ročně, takže i poměrně vysoký růst zdanění přinese jen pár miliard.