Macronova neohvějná příšlušnost
Vsocialismu není nic nemožného, říkával Antonín Novotný. Půvab této věty spočíval v tom, že se jí dalo rozumět dvěma zcela protichůdnými způsoby. Byla to zkrátka věta pro milce i odpůrce tehdejšího režimu, udělala radost každému. A k jejím pozitivům patřilo i to, že byla dobře česky – což u jejího autora nebylo úplně pravidlo, jeho „zemedělství“a „demogracie“znějí pamětníkům v uších dodnes.
Ale do žhavé současnosti, v níž se na nás s evropským apelem obrací Emmanuel Macron: skutečně i na nás, na webových stránkách Elysejského paláce najdete příslušný text i česky. Nebo téměř česky: překlad byl totiž zadán nějaké zřejmě podřadné překladatelské firmě, která výsledek svého snažení ani neprohnala kontrolou překlepů, takže (mj.) obsahuje slova jako „příšlušnost“, „neohvějný“, „respketovat“a „žádatel“(pravda, to poslední není češtině úplně cizí – ovšem naposledy je doloženo k roku 1829). Ano, jsem na takové věci trochu přecitlivělý, ale tohle přece není tweet vyťukaný na mobilu, to je dopis francouzské hlavy státu občanům České republiky. Takže jeho forma nutně vypovídá o tom, z jak povýšené perspektivy na nás ta hlava hledí. Člověk si nechtě připomene slova Macronova předchůdce Jacquese Chiraca z doby těsně před naším vstupem do EU o tom, že „kandidátské země propásly dobrou příležitost mlčet“. Francouzská představa o „demogracii“si s tou komunistickou, zdá se, občas nezadá… Dodejme, že anglické ani německé znění Macronova textu takovéto lapsy neobsahuje.
Zajímavější je však jiná věc, totiž jak v zásadě velmi přesně tento text pojmenovává evropské problémy – a jak je přitom ta analýza neosobní a jak jsou návrhy na řešení formulovány tak, aby si je po svém mohli vyložit milci i odpůrci, a udělaly tak radost každému. Macron píše o krizi Evropy, jež nedokázala reagovat na potřeby svých národů, a o strachu, který se mezi nimi šíří. Připomíná nezbytnost evropských hranic, které chrání, a evropských hodnot, které sjednocují. To jsou trefy do černého – stejně jako konstatování, že Evropa je v ohrožení. Ovšem nejsou za to náhodou odpovědni ti, kdo ty hranice otevřeli, kdo tisícileté evropské hodnoty pokroutili do podoby politické korektnosti, jež je vraždou svobodné diskuse a se- bevraždou evropské civilizace? Francouzský prezident to nechápe, bojí se to napsat, či je dokonce sám jedním z viníků? A co věrohodnost předkládaných řešení? Třeba jak důslednou kontrolu hranic a dodržování pravidel pro „žádatele“Francie pod Macronovým vedením předvedla, abychom mohli věřit, že jeho návrhy na reformu schengenského prostoru přinesou Evropě úlevu od migračního tlaku? Obávám se, že tu panuje poněkud ztížená možnost porozumění. Jako když nám Antonín Novotný sděloval, že „maso bude v brzku“. A my se pak pídili po tom, jak se do toho „brzka“dojede.
Evropu z krize nevyvedou ti, kdo ji do ní přivedli. KAREL OLIVA