Madurova „občanka“děsí Venezuelu
Socialistický vůdce vytváří systém vlasteneckých občanských průkazů, jež má být zárukou pevné sociální sítě.
CARACAS Zpráva se šířila čtvrtí Rafaela Paradase s horečnou intenzitou. Nesla v sobě totiž skrytou hrozbu. Obyvatelé Los Teques, hlavního města státu Miranda, měli za to, že vláda měla od určitého dne prodávat benzin za mezinárodní ceny, tedy v dolarech. Pokud si ale daný občan nechal včas udělat takzvaný vlastenecký průkaz, měl získat jistotu, že bude nadále tankovat v lokální měně, tedy téměř zadarmo. Zaručená zpráva se nakonec ukázala být fámou, přesto tato epizoda ilustruje křehkost zdejšího života a podle odpůrců Nicoláse Madura poukazuje na sociální kontrolu, kterou socialistický vůdce uplatňuje nad stále větší části venezuelské společnosti.
„Byl to pro mě okamžik totální potupy. Nikdy jsem socialisty nevolil, ale ze strachu, že bych si nemohl ani natankovat, jsem se zapsal a nechal si vlasteneckou občanku udělat,“říká 35letý Rafael, který pracuje v gastronomii. Vydělává ale pouze v lokální znehodnocené měně. Podle vlády nyní vlasteneckou kartu vedle tradiční národní „občanky“používá na 18 milionů Venezuelanů, tedy více než polovina celkové populace země.
Maduro tvrdí, že tento systém, odstartovaný teprve loni, umožňuje lepší přehled o sociální situaci občanů a jejich potřeb. Vláda tak podle něj může účinně a rychle přispěchat s pomocí. Jinými slovy, majitel vlastenecké karty má šanci – s ohledem na svou sociální situaci – získat nejrůznější vládní dotace a úlevy.
Chybějící zuby
Každý uchazeč o vlasteneckou kartu si musí projít oficiálním rozhovorem a odpovědět na desítky otázek. Cílem tohoto „vyšetřování“je podle vlády snaha získat celistvý obrázek o sociální situaci daného člověka. Kritici systému v tomto procesu vidí radikální zásah do soukromí a sociální kontrolu založenou na strachu a nedůvěře.
„Mají (vláda – pozn. redakce) o nás všechny možné informace a moje blízké okolí má za to, že tato databáze je propojena s volebním systémem,“říká Rafael, který mimo jiné musel nechat úředníkovi i svůj otisk palce podobně jako při volbách. Pro své tvrzení nemá důkaz, poukazuje ale na paranoidní představy řady Venezuelanů.
„Pokud je vláda skrze tyto dva systémy schopna zjistit, že jsem nevolil socialisty, mohu přijít o všechny sociální benefity. Pro jistotu to tak řada lidí Madurovi hází,“vysvětluje Rafael a naráží tak na politickou podporu Madura a jeho Jednotné socialistické strany Venezuely (PSUV). Ve chvíli kdy se k němu dostala pověst o údajném zdražení benzinu, rozhodl se si tento, jak říká, „komunistický průkaz“pořídit také. Úředník mu vedle očekávaných dotazů o socioekonomickém statutu rovněž položil otázky typu „kolik ti chybí zubů?“, „máš domácího mazlíčka?“, „kolikrát denně jíš?“nebo „máš své vlastní auto a k čemu ho používáš?“. Vládní přívrženci nevidí na tomto procesu nic špatného. Naopak. Podle mnohých „Chávistas“, jak si říkají stoupenci revoluce založené zesnulým Hugem Chávezem, vláda tímto způsobem „pečuje o svůj lid“. „Nikdo by neměl být o hladu. A Nicolás se snaží k této metě přiblížit,“říká mi Mariela Torrealbová, stoupenkyně vlády v jedné z chudinských čtvrtí známé jako El Torro, jež tvoří caracaskou dělnickou čtvrt Petare. Během právě skončeného karnevalu si pochvalovala takzvané karnevalové bonusy. Maduro poslal těm, kteří si zažádali o platbu skrze systém vlasteneckých průkazů, 18 tisíc bolívarů. Částka, jež odpovídá měsíční minimální mzdě. V přepočtu je to šest dolarů (asi 140 korun).
Podle Mariely před nástupem Cháveze vládní garnitury o chudé Venezuelany nestály. „Žádná dostupná zdravotní péče, žádné dostupné bydlení... My jsme pro pravicovou oligarchii nikdy neexistovali,“říká Mariela, kterou zde lidé označují za „šéfku ulice“. Stará se totiž v této zóně o distribuci vládou dotovaných potravin.
Čínští mentoři
Byl to Hugo Chávez, kdo položil základy pro vytvoření elektronické databáze Venezuelanů. V roce 2008 vyslal na zkušenou delegaci svých ministrů a expertů zběhlých ve špičkových technologiích do čínského Šen-čenu s cílem studovat „čínský systém identifikačních karet“.
Rafael se i nadále považuje za Madurova odpůrce. „Potřeboval jsem jen jistotu levného benzinu, nikdy mu ale svůj hlas nedám,“prohlašuje.