Lošanský rebel: Dusím se hanbou...

Jeho život by ohromil jistě hollywoodské scenáristy, ale ti by z jeho příběhu možná snadno udělali hodně hloupý akční kýč.

Svoji těžko spoutatelnou odvahu projevil rodák z Lošan u Kolína Josef Mašín nejednou v ruských legiích. Již 2. září 1915 jako devatenáctiletý přeběhl frontu k Rusům a od léta 1916 projevoval svůj vojenský talent v řadách České družiny při výzvědné činnosti na frontě. Zvláště vynikl po bolševické revoluci, kdy působil opakovaně v přestrojení od března 1918 v německém i bolševickém týlu a také vykonal tajnou misi až do mandžuského Charbinu.

Muž tohoto zrna proto již jako podplukovník dělostřelectva československé armády jen těžko přijímal v září 1938 mnichovský diktát a v březnu 1939 vpád německých vojsk do českých zemí. Již den po Mnichovu napsal své milované ženě a matce jejich tří dětí: „Dusím se hanbou a přepadá mne jen tupá zoufalost...“

Není se co divit, že v březnu 1939 reagoval na zprávy o příchodu německých vojsk po svém.

Chtěl alespoň se svým ruzyňským dělostřeleckým plukem 1 Jana Žižky z Trocnova demonstrativně bojovat s Němci, poté se snažil vyhodit zásobovací skladiště do vzduchu, aby byl nakonec vyššími důstojníky po marných domluvách suspendován.

Byl mezi nimi i jeho věrný přítel legionář generál Václav Šára, který za pár dní rovněž nastoupí do řad odboje, za což za další dva roky zaplatí životem...

Utržené výložky

Josef Mašín si podle legendy – poté, co byl suspendován – utrhl výložky z uniformy a domů se ke své rodině vrátil zcela zdrcen.

Tento ryzí muž byl ze stejného těsta jako legendární polský kavalerista major Henryk Dobrzański, známý pod jménem Hubal, který odmítl po porážce Polska Voják každým coulem Josef Mašín vstoupil do odboje, přestože měl tři děti…

FOTO ČTK A VHÚ v září 1939 rezignovat a se svými jezdci až do své smrti 30. dubna 1940 (často s kritikou polského odboje) trápil okupanty odvážnými nájezdy.

Obklopil se dalšími statečnými muži Josef Mašín neměl hulány na koních, ale rychle se obklopil stejně statečnými muži – klempířským mistrem Josefem Líkařem (viz S hlavou vztyčenou), jeho švagrem Václavem Řehákem a řadou dalších skromných vlastenců, se kterými začal za zády okupantů nejdříve shromažďovat zbraně – z ruzyňských kasáren a záhy z dalších zdrojů.

Když se spojil s jiným legionářem podplukovníkem Josefem Balabánem a především s mladším štábním kapitánem Václavem Morávkem, který byl zcela ze stejného těsta jako on, dějiny začaly psát odbojovou legendu tří králů, která si v zemi skeptiků a malověrných reptalů stále zaslouží obdiv a úctu – nebo alespoň tiché mlčení... mj