Tokio: Ainuové tu žili první
Japonská vláda vůbec poprvé uznala etnickou menšinu Ainuů za domorodce. Zákon ale napsali politici v Tokiu a Ainuové k němu nemohli nic říct. Kabinet z nich chce navíc učinit turistickou atrakci. Bude Ainuům toto „uznání“stačit?
TOKIO/PRAHA Před dvěma roky Ainuové v Sapporu tradičním způsobem zapálili posvátnou pochodeň na znamení tehdejších počínajících Asijských zimních her. Nyní japonská liberálně-demokratická vláda premiéra Šinzóa Abeho příslušníky etnické menšiny poprvé uznala za domorodé obyvatele ostrovního císařství.
„Je důležité chránit čest a důstojnost Ainuů a předat je další generaci, aby vznikla pulsující společnost s rozmanitými hodnotami,“sdělil novinářům mluvčí vlády Jošihide Suga k nově schválenému zákonu, který ještě musí odsouhlasit japonský dvoukomorový parlament – Diet.
Norma poprvé uznává příslušníky národa Ainu, žijícího převážně na severu Japonska na ostrově Hokkaidó, za domorodé obyvatele, zakazuje jejich diskriminaci a vyzývá kabinet, aby zavedl opatření na podporu jejich komunity, kultury, místní ekonomiky a turismu. Na to bude v letošním japonském rozpočtu podle listu Asahi šimbun vyčleněna miliarda jenů (přes 200 milionů korun).
Účelem zákona je, aby Ainuové byli v japonské společnosti respektováni a mohli být hrdí na svůj etnický původ. Díky normě by také Ainuové měli snáze získat povolení úřadů sbírat dřevo v lesích pro své rituály či chytat lososy v řekách tradičním způsobem. Vláda navíc příští rok v dubnu plánuje otevřít Národní muzeum Ainuů a park ve městečku Širaoi na Hokkaidu, jenž má ročně přilákat na milion turistů.
Zde má podle švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung vzniknout památník, který by měl sloužit jako místo posledního odpočinku ostatků původních obyvatel Japonska. Jejich hroby totiž byly mezi 30. a 60. lety minulého století z „vědeckých účelů“vypleněny a kosti se ocitly na univerzitách i v muzeích v Japonsku i ve světě. Znovu pohřbít ostatky ale Ainuové smět nebudou – kosti by měly dále sloužit vědě, například pro výzkum DNA.
Jako probudit se ze sna Únorové rozhodnutí japonské vlády reaguje na deklaraci Valného shromáždění OSN přijatou roku 2007, jež se týká právě domorodých obyvatel. Dokument vyzývá každou členskou zemi OSN, aby podnikla zákonné kroky k ochraně jejich práv. Japonsko tuto deklaraci podpořilo a parlament o rok později schválil klíčovou rezoluci uznávající Ainuy za „domorodce s charakteristickým jazykem, náboženstvím a kulturou“. Podle deníku Asahi šimbun má ale nový zákon také pomoci vládě navýšit počty turistů, a to až na 40 milionů v roce 2020, kdy Japonsko hostí letní olympijské a paralympijské hry.
„Je to, jako bychom se probudili z opravdu hlubokého spánku,“komentoval krok vlády předseda Asociace Ainuů na Hokkaidu Tadaši Kato pro televizi NHK.
„Je to první krok k zajištění rovnosti podle zákona,“doplnila Mikiko Maruková, jež zastupuje skupinu Ainuů žijící ve východním Japonsku nedaleko Tokia. „Musí se udělat ještě mnoho, například vytvořit stipendia pro rodiny, které mají obtíže dostat své děti na střední školy,“dodala. Tento systém v současnosti funguje jen na Hokkaidu.
Nucená asimilace
První zákon vůbec uznávající existenci etnické menšiny Ainuů v Japonsku byl schválen v roce 1997, neuznával je ale za domorodce, přestože cílem bylo zachovat kulturu národa a garantovat jeho příslušníkům lidská práva.
Téměř 130 let tak Ainuové čelili jako „bývalí domorodí obyvatelé“nucené asimilaci, již nařídil zákon z roku 1899 schválený v období Meidži (1868–1912), kdy země vycházejícího slunce procházela překotnou modernizací.
Nejsevernější japonský ostrov byl tehdy Japonci obsazen a jeho jméno změněno z Ezo (v japonštině příznačně „Země barbarů“) na Hokkaidó („Severomořský okrsek“). Stát sice přiznal Ainuům občanství, byli ale nuceni přijmout japonská jména. Přišli o půdu, jejich jazyk byl postaven mimo zákon a kulturní zvyky jako obětování zvířat či tetování byly zakázány. Místo lososů směli lovit jen jeleny – to je přivedlo na pokraj hladovění.
Mnoho japonských osadníků donutilo ženy národa Ainu se za ně provdat, smíšené svazky však propagovali sami Ainuové, aby unikli diskriminaci. „Čistokrevných“Ainuů tak dnes žije minimum.
Podobně jako mnoho domorodých obyvatel ve světě většina Ainuů už po dekádách asimilace tradičním způsobem života nežije. Jejich jazyk je nyní považován organizací UNESCO za ohrožený a mluví jím jen málo z nich. Lze jej ale studovat na univerzitách.
Platy a vzdělání Ainuů se od průměru ve zbytku Japonska stále významně liší. V roce 2017 si vláda prefektury Hokkaidó nechala zpracovat studii v obcích, v nichž Ainuové prokazatelně žili. Jedním ze zjištění bylo, že jen 33 procent z nich chodilo na univerzitu, ve srovnání s téměř 46 procenty v celé populaci Hokkaida. Ze 671 lidí, jichž se studie dotazovala, 23 procent uvedlo, že jsou kvůli svému původu diskriminováni.
Podle průzkumu z roku 2017 žije dnes na nejsevernějším japonském ostrově nejméně 13 200 příslušníků národa Ainu, jejich přesný počet ale není znám právě kvůli integraci do většinové společnosti. Někteří své kulturní kořeny navíc záměrně skrývají – právě kvůli tomu, že se na ně většinoví Japonci stále dívají skrz prsty. inzerce Hokkaidó