Ďábel je v procentu

Co naznačuje společné prohlášení Trumpa a Babiše

Výraz společné prohlášení vyvolává pocit klišé. Takových už bylo. Mediálním špekem není fakt, že po jednání vzniklo společné prohlášení, ale fakt, že nevzniklo. Třeba po summitu Donalda Trumpa s Kim Čong-unem v Hanoji. V tomto smyslu je společné prohlášení Trumpa a Andreje Babiše standardní, ale i tak z něj cosi vyplývá.

Velké plus je už potvrzení vztahu Prahy a Washingtonu. To by měli uznat i kritici Trumpa (a Babiše). Trump je legitimní prezident USA a po něm přijdou jiní. Sází-li americká opozice – či její spojenci v EU – na delegitimizaci Trumpa, jednak mu nahrává pro příští volby (posiluje pocit, že ho vystřídají naprostí umanutci), jednak oslabuje Západ jako celek. Je dobře, že Česko o této cestě ani neuvažuje.

Prohlášení formuluje body obecně a některé umožňují různý výklad. Proto je musí upřesňovat a posilovat politická vůle. Třeba podpora diverzifikace energetiky. Někdo to může číst jako posilování podílu slunce či větru. Jiný jako vstřícnost k americkému plynu vyváženému do terminálu v Polsku. Slova jako „riziko zákeřné počítačové aktivity“či „rozvoj zásad telekomunikační bezpečnosti“se čtou naopak jasně – pryč od firem typu Huawei. Jednoznačná je podpora „svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny“, sankcí vůči Rusku či „amerických a českých vojáků sloužících bok po boku v Afghánistánu“. Řekl by to takhle v jedné pasáži Miloš Zeman?

Nejkonkrétnější je text v tématu, kde se Trumpovi vyčítala laxnost. V podpoře NATO jako záruky transatlantické i evropské bezpečnosti, tedy budou-li členské státy dávat dohodnutá dvě procenta HDP na obranu. Je to jediný bod prohlášení obsahující kontrolovatelnou položku, ta dvě procenta. Právě zde je rozdíl ve vztahu k USA a Evropě. Kdyby podobné prohlášení vznikalo v jádru EU, konkrétní procento by se objevilo u poklesu emisí CO2, zatímco čísla výdajů na obranu by zamlžil argument, že se do nich musí počítat i rozvojová pomoc. Už proto je rozvíjení vztahu s USA důležité.