Impérium Evropa
Po odchodu Británie Evropská unie neví, jestli bude spíš francouzská, nebo německá
Evropská unie představuje liberální impérium, a proto selže. Právě o tom publikoval provokativní, i když ne zcela sourodou esej Wolfgang Streeck, německý ekonom a sociolog a ředitel Institutu Maxe Plancka v Kolíně nad Rýnem. Pozice imperiálního hegemona náleží v EU Německu, to ale shledává, že se takové role chopit nechce, zdá se mu to obtížné. Když se Spojené království rozhodlo opustit EU, nikoho by nenapadlo poslat na ostrovy armádu, která Británii udrží v Evropě. Z pohledu Německa by ale spořádaný britský odchod mohl podlomit imperiální disciplínu, takže ostatní s imperiálním režimem nespokojené země by mohly také začít zvažovat odchod. Pro Británii tu tedy zůstala binární volba: setrvat v EU beze změn a ústupků, nebo odejít s tím, že si za to sama zaplatí účet.
Co je vlastně Evropská unie? Podle Streecka je EU liberální impérium, alespoň se mu to jeví jako nejbližší pojmenování. Definicí impéria je, že to je strukturovaný blok států, který drží pohromadě stupně moci od centra k periferii.
Laskavé Německo
V centru EU je Německo, které se někdy více a někdy méně úspěšně schovává za „jádro Evropy“, které má tvořit spolu s Francií. Jistým paradoxem je, že Německo nechce být nazýváno sjednotitelem kontinentu, nechce mít tuto image, i když skutečnost je taková, že přesně tím Německo je. Takže se schovává za Francii.
Jak každá imperiální země, tedy například jako USA, začíná Německo od sebe jako benevolentní laskavý hegemon, který nedělá nic jiného, než že šíří svou morálku dále k sousedům.
Zachování určité imperiální asymetrie vyžaduje komplikovaná instituční aranžmá. Státy, které nejsou hegemony, musejí být ovládány elitami, které považují struktury a hodnoty centra za správný model pro sebe sama. Jejich vlastní ekonomický a politický pořádek musí být kompatibilní s pořádkem centra. Udržet takové elity u moci je předpokladem přežití impéria a může to přijít draho a může to stát i lidské životy, jak nás učí případ USA. Není to úplně jasné. Německu a Francii se třeba za pomoci Evropské centrální banky nepodařilo udržet u moci reformní vládu Mattea Renziho v Itálii. Podobně nebylo Německo schopno jakkoli pomoci Francii s hnutím žlutých hvězd.
Hegemon impéria má i své domácí obtíže. Německo se rozhodlo řešit svoje demografické a reputační trable tím, že nadřadí neregulované udělování azylu regulované migraci. Otevření hranic s tím, že je není třeba v 21. století hlídat, by muselo znamenat, že se ostatní v EU podřídí, ale neudělal to nikdo. Francie mlčela, Maďarsko či Polsko trvaly na ochraně hranic a tato událost dále rozdělila impérium. Kromě severojižního dělení na základě rozpočtové disciplíny přibylo znovu rozdělení na Západ a Východ.
Británie dosud pomáhala Německu neskončit v příliš tuhém francouzském objetí. Tato rovnováha bude ale nyní ztracena. Francie to dobře věděla, když si dala záležet na tom, aby Británie z EU opravdu odešla. Uvidíme, co to bude Německo v budoucnu stát.
Brexit ponechává Francii jako jedinou jadernou velmoc v EU a jedinou se stálým křeslem v Radě bezpečnosti OSN. S Británií mimo se Francie bude snažit stát se evropským sjednotitelem a nepřestane se snažit cpát Německo do svého evropského státního projektu ve francouzském stylu. Stačí si vzpomenout, jak byl de Gaulle dlouho úspěšný v tom, že dlouho držel Británii mimo EHS s tím, že není dostatečně evropská.
Definicí imperia je, že je to strukturovaný blok států, který drží pohromadě stupně moci, od centra k periferii
Síla vojenské moci
Země v centru liberálního impéria mohou doufat, že se podaří vládnout bez větší vojenské moci. To je ale podle autora iluzorní. Bez zbraní nemůže existovat hegemonie. Jenže co by se stalo, kdyby Německo opravdu začalo plnit dvě procenta výdajů HDP na obranu? V takovém případě by začalo utrácet na obranu o 40 procent více než celé Rusko dohromady a to všechno za konvenční zbraně.
Možná to přispěje k tomu, že se pobaltské země začnou více orientovat na EU než na USA, a určitě by to znamenalo, že Rusko bude upgradovat svůj jaderný arzenál, což činí už nyní. Francie může vítat posílení německých pozemních sil, které mohou více pomáhat třeba v Africe. Francie sice plní svoje dvě procenta HDP výdajů na obranu, ale velká část toho je právě využívána na údržbu jaderného arzenálu, který zrovna nelze použít proti islamistům v západní Africe.
Německo se ale hegemonem stát nechce a ještě dlouho jím nebude. Nálada Němců je stále velmi pacifistická a jsou tu ústavní záruky, že Bundestag musí schvalovat každé jakkoli maličké rozmístění jednotek v zahraničí.
Co s celou o esejí? Dalo by se také říci, že EU nikdy vlastně nemohla být žádným impériem, když má bezpečnost zajištěnu skrze NATO, respektive USA. A jaké hodnoty Německo jako hegemon šíří? Jsou to hodnoty liberální demokracie (ty jsou ale stále ještě vlastní celému atlantickému prostoru), nebo je to politická korektnost, víra v obnovitelné zdroje, strach z jádra, multikulturalismus? Nebo je to spořivost a vytváření věčných přebytků?