Japonský urychlovač? Ještě ne
Možná jste o „íelcéčku“ještě nikdy neslyšeli, ale v komunitě částicových vědců jde o dlouho očekávaný sen. Jedná se totiž o nový superurychlovač připravovaný pod jménem International Linear Collider (ILC). Ten má ve výzkumu elementárních částic (protonů a snad i pozitronů) výhledově střídat daleko známější – a již jedenáct let existující – Large Hadron Collider alias LHC, ve kterém pod Ženevou sviští částice v kruhovém tunelu o obvodu 27 kilometrů.
Tento LHC, jenž vznikl ve výzkumném centru CERN za opravdu hrozně moc peněz (včetně oprav a jeho restartu se hovoří o 150 miliardách korun), potvrdil v roce 2012 existenci zásadní částice, Higgsova bosonu, kterou již v roce 1964 předpověděl fyzik Peter Higgs. Kromě toho, že sami vědci z CERN chystají stokilometrového pokračovatele tohoto urychlovače pod krycím jménem Future Circular Collider (FCC), se též rodí v úvodu zmíněný záměr ILC.
Ale rodí se dosti bolestně. První zprávy o něm se objevovaly v českých médiích už v roce 2010, kdy měly o spolupráci a jeho umístění zájem (sarkozyovská) Francie, USA, Rusko a Japonsko. Datem zahájení provozu měl být, ehm, rok 2020.
Ze všech zvažovaných lokalit zbývá dnes už jen ta japonská: v pohoří Kitakami, v prefektuře Iwate. A teď přichází novinka, na niž dekádu čekáme. Minulý týden měla japonská vláda rozhodnout, zda do toho půjde, či ne. Ve čtvrtek rozhodla šalamounsky – stále ještě si není jistá. „Ministerstvo školství, kultury a vědy bude nadále jednat s dalšími vládami o tomto projektu, přičemž jeví o ILC zájem,“uvádí komuniké.
Podle magazínu Science to fyziky zklamalo. „Lidé již doufali, že Japonsko oznámí svou vůli ILC hostit,“uvedl Geoffrey Taylor, předseda výboru pro budoucí akcelerátory.
Minulý týden měla japonská vláda rozhodnout, zda do toho půjde, či ne. Ve čtvrtek rozhodla šalamounsky; stále si ještě není jistá. Bude nadále jednat s dalšími vládami, přičemž jeví o ILC zájem.
Předchozí drby, mimo jiné z vědecké rady Nipponu, naznačovaly, že se světová komunita neshodne, kdo jakou část z astronomické cifry na výstavbu „výrobny bosonů“vezme na svá bedra; jde nejméně o 7,5 miliardy dolarů čili 170 miliard korun, což je – jen pro představu – investice na úrovni 25 superlaserových středisek ELI z Dolních Břežan!
Za nový urychlovač lobbují nejen fyzikové, ale i zástupci hi-tech průmyslu, stavaři či politici, dle nichž by šlo o technologický impuls ne nepodobný výstavbě sítě rychlovlaků, jež daly název této rubrice.
ILC prý není mrtev; do roka bude jasněji. Ale otálení naznačuje, že se globálně mění i nálady, jak ne/pumpovat veřejné peníze do vědeckých megaprojektů.
Mimochodem: v únoru otiskl magazín Nature studii, jež analyzovala 65 milionů článků a patentů z let 1954 až 2014 a došla k závěru, že s převratnými nápady přicházejí spíše maličké týmy nežli veliké mezinárodní kolaborace. Ty pak „disruptivní“myšlenky dále rozvíjejí. A tomu by dal sir Higgs, jenž vydal jen pár článků, nejspíše za pravdu. Ovšem bez experimentů v LHC by nobelovku nedostal.