Písnička se musí vystrojit
Písnička je spojení hudby a slova, které trvá asi dvě a půl minuty, to je hrozně krátký čas, aby stihla pořádně zaujmout – míní autor snad pěti stovek písňových textů Zdeněk Svěrák: „Je to jako holka, která jde do společnosti. Ví, že se tam jen tak mihne, a musí se proto vystrojit, třeba i trochu výstředně a možná až kýčovitě, aby si jí všimli. No, a tak se někdy neubráníme, abychom neudělali ,káčko‘.“Svěrák, jehož vzory byli Jiří Voskovec s Janem Werichem, tím „káčkem“míní „trochu kýč“. Už od svých začátků chtěl psát písňové texty, myslel si na rozhlasové hry nebo i filmy s písničkami. („Na muzikál bych si netroufl.“) Seznam písní, pod kterými je Zdeněk Svěrák podepsán, se zdá nekonečný. Autory hudby k nim byli Jaroslav Jakoubek, Ivan Mládek, Zdeněk Petr, Mojmír Smékal, Petr Skoumal, Ivan Štědrý, Antonín Ulrich... Pro děti však (kromě úžasných večerníčků se Skoumalem) psali a píší zejména s Jaroslavem Uhlířem.
„Začalo to, když po nás s Uhlířem v rozhlase chtěli písničky pro děti do pořadu, který se tehdy jmenoval Pionýrská jitřenka.
Nabídli jsme písně o obyčejných věcech, o řemeslech – třeba Namluvím si zahradníka
nebo o skláři. A když jsme jich měli víc, přišla první televize. Ten pořad se jmenoval Hudba Uhlíř, slova Svěrák, líbil se a pak z něj vznikly každoroční Hodiny zpěvu.“
Písniček, které za půl století uvedla do světa dvojice Svěrák/Uhlíř, je kolem čtyř set. Kromě autorů v nich často zpívá i školní sbor Sedmihlásek – nejsou to žádné školené hlasy, žádné ušlechtilé, jen přirozené dětské zpívání. Když ty písničky kdekoli začnou hrát, zapojí se děti všeho věku, jejich maminky i babičky, protože je zkrátka dobře znají. To se ukázalo naposledy ve dvakrát vyprodané O2 areně, kam přišlo pokaždé sedm tisíc lidí.
Jak praví Zdeněk Svěrák, za padesát let zasáhnete minimálně dvě generace: maminky ty písničky ještě nezapomněly, děti si je pamatují... A nezkoumají, jestli jde o „káčko“, dobře se jim zpívají, jsou o věcech, které znají, mají vtip i sentiment, jsou jednoduché, což je tady přednost – a že jsou taky (pro dospělé možná někdy prvoplánově) výchovné, to si určitě neuvědomují.