Jde o sportovní úspěchy, ale i o zdraví

Do čela Národní sportovní agentury míří Milan Hnilička

PRAHA Minulý týden prošel sněmovnou návrh na zřízení Národní sportovní agentury, která se má od příštího roku starat o přerozdělování státních peněz pro sport. Vyčleněna bude z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, odkud sportovcům směřovaly peníze doteď. Jako o téměř jistém šéfovi agentury se hovoří o bývalém hokejovém brankáři a nyní poslanci za ANO Milanu Hniličkovi. Podle toho by agentura mohla být mezikrokem k samostatnému ministerstvu pro sport. „Máme tu třeba ministerstvo kultury, přitom sport je podle mě srovnatelný fenomén,“říká v rozhovoru pro LN Hnilička.

LN Proč Česko potřebuje centralizovanou sportovní agenturu?

Důvodů je několik. Jedním z hlavních je pohybová gramotnost našich dětí, další je úspěšnost našich reprezentací – sport je ostatně jedna z českých historických domén. Všechny tyto ukazatele velmi upadají, děti se nám neustále omlouvají z tělocviku. Je to důsledek toho, jak tu byl uchopen sport, což gradovalo až k velkému tlaku sportovního prostředí, jehož jsem byl členem, na vytvoření samostatné instituce, ať už ministerstva, nebo agentury s vlastním rozpočtem. V rámci ministerstva školství a tělovýchovy se sportu totiž často peníze braly, aby se s nimi zalepila díra jinde. Proto tu byla touha po sportovním orgánu, který bude metodicky rozdělovat peníze od nejmenších až po reprezentaci.

LN Jakou strukturu byste u nové agentury rád viděl?

Navržena je na osmdesát lidí, řídit by ji měl předseda a dva místopředsedové. Pod nimi by měla fungovat Národní rada pro sport, která se bude na utváření sportovní politiky podílet. Hlavní důraz bude na jasnou metodiku a transparentnost.

LN Zrovna transparentní účty jako požadavek pro obdržení dotací jste ale označil za „nadstandardní opatření“. Proč?

Bavíme se totiž o rozdělování peněz sportu až do těch nejzazších položek, tedy třeba až k vesnickým klubům, kde se o ně starají hlavně dobrovolníci. Už dnes musejí, třeba v programu Můj klub, řešit administrativu. Transparentní účty navrhoval poslanec Bartoň (Lukáš Bartoň z Pirátské strany – pozn. red.), ten to ale se sportovním prostředím příliš nekonzultoval. Pro ty nejmenší kluby by to znamenalo založení dalšího účtu a s tím spojené další výdaje. Přitom zrovna v případě programu Můj klub se o prostředky hlásí šest tisíc z deseti tisíc klubů v Česku. LN A co transparentní hospodaření agentury?

Nyní je agentura vedena pod ministerstvem školství. My ji „vyndáváme“na světlo jako samostatný ústřední správní orgán. Bude přímo pod premiérem a vládou. Transparentní účet mít zřejmě nebude, ale procesy rozhodování budou veřejné. Alokace prostředků a směřování státní politiky sportu by měly být přístupné veřejnosti.

LN Kritika často směřovala ke svazům jako černým dírám na peníze. Nemělo by se zprůhlednit přerozdělování na svazech?

Souhlasím s vámi. Nicméně je nutné říct jednu věc. Musíme posílit kontrolní činnost, která byla i podle nálezu NKÚ zanedbávána. Svazy potřebují pracovat více transparentně, ale je také na státu, aby jim nastavil podmínky tak, aby šly lépe kontrolovat. Neměly by to kontrolovat kluby „zespoda“, ale spíše stát „seshora“. Má vize je, aby svazy agentuře předložily program rozvoje, pro který chtějí čerpat peníze. A agentura by na základě toho mohla přerozdělení peněz zkontrolovat. Stát by svazům neměl diktovat, jak dělat ten který sport.

LN Agentura by tedy měla disponovat kontrolní pravomocí…

Samozřejmě, to je jeden z klíčových bodů. Pomohou tomu věci jako digitalizace a rejstříky. Na agentuře budeme muset vědět, s jakým prostředím pracujeme.

LN Byly by to silné pravomoci, nebo spíše poradní hlas?

Určitě silné, je to ústřední státní orgán. Takže se bavíme i o odebírání dotací. Pokud agentura přijde na nějaké pochybení, zasáhne v dané věci Finanční správa. Jinak by se ze sportovní agentury stal jen takzvaný „průtokáč“, který by jen přerozděloval od shora dolů. A to samozřejmě nechci. LN Činnost agentury s rozpočtem sedm miliard korun se bude podobat ministerstvu. Nebyl by samostatný resort sportu lepším řešením než agentura?

Netroufám si říct, protože tu s agenturou ještě zkušenosti nemáme. Myslím ale, že by si Česko ministerstvo

inzerce

Bývalý hokejový brankář během

■

své jednadvacetileté hráčské kariéry získal sedm medailí z mistrovství světa, z toho tři zlaté. Nejcennější kov vyhrál na olympiádě v Naganu.

V Česku strávil nejvíc sezon

■

v brance libereckých Bílých Tygrů.

Po ukončení kariéry působil ve vedení hokejových klubů.

V roce 2017 byl jako nestraník

■

zvolen do Poslanecké sněmovny

za hnutí ANO. V lednu 2018 byl jmenován vládním zmocněncem pro sport. Je očekávaným prvním šéfem Národní sportovní agentury.

S manželkou Radkou má

■

dcery Báru a Adélu.

sportu minimálně zasloužilo. Máme tu třeba ministerstvo kultury, přitom sport je podle mě srovnatelný fenomén. Dokonce si dovolím říct, že do veřejných rozpočtů přináší stejně nebo více peněz. Státní pokladně sport generuje 60 až 70 miliard korun ročně, což rozhodně není málo. Vzhledem k tomu, co přináší sport propagaci České republiky, tu ministerstvo mělo být už dávno.

LN Agentura tedy může být jen mezikrokem k ministerstvu…

Ano, v debatách to takto často padalo. Narážel na to také Jakub Janda (bývalý skokan na lyžích, poslanec za ODS – pozn. red.). Jak ale vnímám politickou náladu, tak se počty úředníků spíš snižují, šli bychom tedy proti proudu. I když by si to zanedbaná oblast sportu zasloužila. Nejde jen o sportovní úspěchy, ale také o zdraví národa. Kdyby se třeba v příštím volebním období podařilo vytvořit díky politické shodě ministerstvo sportu, byl by to podle mě správný krok.

LN Spolu s předsedou agentury bude rozhodovat Národní rada sportu. Koho byste v ní jako potenciální šéf rád viděl?

Zástupce všech oblastí sportu, od profesionálů po volnočasové sportovce. Pokud dostanu možnost radu složit, chtěl bych tam zástupce fyzioterapeutů, trenérů, funkcionářů, ale také těch, kteří zastupují volnočasové aktivity.

LN Jste z prostředí hokeje, největší výsměch ale v posledních letech od veřejnosti sklízí fungování fotbalu. „Ivánku, kamaráde“už v podstatě zlidovělo. Myslíte, že se vám podaří to napravit?

Fotbal je kategorie sama o sobě. Už jen svou členskou základnou, kvalitativně je třeba srovnatelný s hokejem, ale kvantitativně je suverénně největší. Pevně věřím, že se nám podaří procesy ve fotbalu nastavit tak, aby byly transparentní. Nemůžeme ale říkat fotbalistům, jak mají trénovat, my budeme kontrolovat finanční toky z veřejných rozpočtů. Aby nebyl někdo protežován a někdo naopak vynecháván. Musíme k fotbalu udržet rovný přístup, teď je na funkcionářích českého fotbalu, aby se vyhrabali z toho dna, kde jsou dnes.