Sencova drží v červené věznici
Režisér Oleh Sencov je pod přísným dohledem ve vězení daleko za polárním kruhem, přesto ale může udržovat spojení se světem – říká jeho kolega, který o něm natočil dokument.
MOSKVA/PRAHA V těchto dnech si Krym připomíná páté výročí ruské anexe. Značná část obyvatel tuto událost oslavuje, jiní ji ale pocítili z druhé strany. Každý projev nesouhlasu se zabráním Krymu vyvolává pozornost úřadů a lze za něj skončit i ve vězení, kde už jsou nejčastěji kvůli obviněním z terorismu či separatismu desítky obyvatel Krymu.
Nejznámější je případ režiséra Oleha Sencova, který jako aktivista vystupoval za událostí na Majdanu a později důrazně protestoval proti anexi poloostrova. V květnu 2014 ho zatkla Federální bezpečnostní služba (FSB) a o tři měsíce později ho vojenský soud v Rostově na Donu poslal na 20 let do vězení za údajný terorismus.
Uzbecký režisér Askold Kurov o Sencovově procesu natočil dokumentární film Proces: ruský stát versus Oleh Sencov, je ale také osobním přítelem režiséra a jako jeden z mála ho pravidelně navštěvuje ve vězení. Letos byl hostem festivalu Jeden svět.
LN Sám pocházíte z Uzbekistánu, Oleh Sencov z Krymu – jak se stalo, že jste o něm začal natáčet dokument?
Seznámili jsme se ještě před krymskými událostmi v roce 2011. Na první soudní stání jsem šel jako jeho kamarád, abych se s ním viděl a podpořil ho. No a po nějaké době jsem si řekl, že natočit o něm film je asi to nejlepší, co pro něj můžu udělat.
LN Podle obžaloby měl Oleh Sencov připravovat teroristické činy. Jak věrohodně to bylo u soudu prezentováno?
Nikdo si ani nedal práci s tím, aby obvinění vypadala věrohodně, jako jeden z důkazů tu obžaloba prezentovala disk s antifašistickým filmem Obyčejný fašismus, chtěla dokázat, že Oleh sympatizuje s pravicovými radikály. Přesvědčivé důkazy o nevině naopak soud ignoroval. Podle mě je to ale záměrná strategie, nějaký důvod se vždycky vymyslí.
LN Dostal jste se při natáčení filmu všude, kam jste chtěl?
Úřady se snažily vyvolat zdání absolutní otevřenosti. Psychologicky to ale bylo náročné, případ byl v režii FSB a já jsem věděl, že odposlouchávají telefony, při schůzkách nás demonstrativně sledovali agenti z tajných služeb, snažili se, abychom si jich všimli. Bál jsem se, že mi zabaví materiál, ale nic se nestalo. Dokonce se nám podařilo i navštívit Sencova ve vězení.
LN Kde je zavřený?
Drží ho v kolonii s názvem Bílý medvěd ve městě Labytnangi za polárním kruhem. Poprvé jsem za ním byl, když loni vyhlásil hladovku. Ještě v červnu tam byl sníh, po řece plul led a dostat se tam bylo možné jen vrtulníkem. No a potřetí jsme se viděli asi před týdnem. Řekl si, že tam opravdu nechce umřít, a hladovku ukončil. Svůj smysl ale jeho protest určitě měl, třeba se podařilo upozornit na situaci celkem sedmdesáti Ukrajinců vězněných v Rusku. Díky tomu začalo hledání Rusů vězněných na Ukrajině, za které by bylo možné je vyměnit.
LN Jaké podmínky má ve vězeňské kolonii?
V Rusku jsou neoficiálně dva typy věznic – černé a červené. V prvních z nich určují řád kriminální autority, v těch druhých si udržuje kontrolu vedení věznice. V „černém“zařízení je možné za peníze mít všechno, v „červeném“ vládne přísný režim a kontrola. Sencov putoval do „červené“věznice, chtějí ho mít pod dohledem. Ukazoval nám třeba svoji visačku, kterou musí mít každý vězeň, ta jeho JE přeškrtnutá slabou červenou čárkou, která znamená: má tendence k útěku. Nikdy se utéct nepokoušel, ale velmi intenzivně ho sledují, každé dvě hodiny ho natáčejí, že je na místě.
LN Dá se v takovém vězení přežít?
Po hladovce velmi zhubnul, teď se dal dohromady a vypadá relativně dobře. Může dostávat balíčky, někteří lidé se o něj takto starají a posílají mu potraviny. Oleh nepracuje, trpí ale drsným klimatem. Člověk z jihu na něco takového není zvyklý a v jednu chvíli mu začaly vypadávat vlasy a zuby, bylo to nedostatkem slunce a vitaminů.