Wojnarowicz, Lynch i Bauhaus
BERLÍN Divácky nepochybně nejvstřícnější je výstava Saul Leiter. David Lynch. Helmut Newton: Nudes, jež je k vidění do 19. května ve státním Museu für Fotografie, domovské galerii berlínského rodáka a jednoho z nejslavnějších módních fotografů Helmuta Newtona, jemuž je zde věnována i stálá expozice osobních archiválií.
Ve specializaci na (ženský) akt stojí ovšem Newton v tomto případě až na bronzovém stupínku. Na jeho často i nadživotních snímcích sice estétovo oko pohlédne na skutečně krásné ženy, od standardní módní produkce mnohdy hraničící až s kýčem se ovšem jeho akty liší skutečně jen tím, že modelky nejsou oblečené a mají ještě o něco lascivnější výrazy než na obálkách časopisu Vogue.
O dost zajímavější jsou snímky veterána Saula Leitera, kdysi dvorního fotografa Harper’s Bazaaru, pro něhož byly akty, z velké části objevené až po jeho smrti v archivu, jen víceméně utajeným koníčkem. Leiterovy fotografie připomínají často momentky, není v nich prakticky žádná prvoplánová vyzývavost, o to ale mnohé z nich působí erotičtěji. Zajímavost jeho kolekce podporuje i patina, daná tím, že většina fotografií vznikla v 50. letech.
Nejzajímavějším ze tří podílníků výstavy je vcelku logicky David Lynch, a to díky své proslulosti ve filmovém oboru. Jeho vidění ženského těla je detailní, nemá primárně zobrazovat objekt, nýbrž vytvořit obraz. Lynchova hra se světlem a stínem zejména v černobílém provedení je až surrealistická. Svým způsobem připomíná i atmosféru jeho filmů, byť hledání přímých konotací je předem odsouzeno k nezdaru.
Život jako umění
Milovník americké výtvarné, a vůbec kulturní avantgardy by neměl vynechat výstavu David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, kterou hostí KW Institute for Contemporary Art do 5. května.
Všestranný umělec, výtvarník, fotograf, filmař, spisovatel, hudebník a performer David Wojnarowicz (1954–1992) je zde prezentován nejen jako člověk, který žil uměním, ale jehož samotný život vlastně byl součástí umění – v tomto smyslu může připomenout některé své předchůdce i současníky, třeba Andyho Warhola.
Součástí Wojnarowiczova uměleckého odkazu jsou například jeho portréty, které vyfotografoval jeho přítel Peter Hujar, jenž se stal stejně jako sám Wojnarowicz obětí epidemie AIDS. A patří mezi ně i jeho nejrůznější poznámky nebo deníkové zápisy, jež v případě tradičnějších umělců bývají považovány spíš za jakousi přidanou hodnotu jejich díla.
Centrem expozice je velká projekční plocha, na niž je promítán v plné verzi Wojnarowiczův slavný film A Fire in My Belly, lidstvu nastavené zrcadlo prostřednictvím koláže často šokujících záběrů, které v minulosti vzbudily kontroverze mimo jiné v náboženských kruzích. A k vidění na jiných místech výstavy jsou i další jeho filmová a fotografická díla, tematizující násilí, homosexualitu nebo odlidštěnost moderní civilizace.
Bauhaus a svět
Německo a s ním celý svět si letos připomíná sté výročí vzniku avantgardní výtvarné školy Bauhaus. Na toto téma se koná nebo připravuje řada výstav po celém světě a jedna z nich byla otevřena minulý pátek v berlínském Hausu der Kulturen der Welt, kde potrvá do 10. června. Nese název Bauhaus Imaginista, v různých podobách už objela půl světa a zabývá se Bauhausem právě v mezinárodním kontextu, jeho vlivy, paralelami, mnohdy překvapivými souběhy s kulturními podněty různých zemí i světadílů.
Propojení výmarského Bauhausu se světem se odvíjí od jeho samotného začátku, kdy v témže roce jako Walter Gropius publikoval Manifest Bauhausu, otevřel v indické Kalkatě slavný spisovatel Rabíndranáth Thákur uměleckou školu Kala Bhavana, postavenou na podobných modernistických principech. A roku 1931 byla v japonském Tokiu založena instituce Seikatsu Kosei Kenkyusho, zaměřená na moderní architekturu a design. Souvislostem všech tří škol je věnován celý jeden sál expozice. V době nástupu nacismu a likvidaci Bauhausu došlo k „rozběhu“jeho představitelů po světě, vlivy se dají nalézt třeba i na tak odlehlých místech jako ve stylové architektuře univerzity Ife v Nigérii. Závěrečný prostor je pak věnován přežívání prvků, jež se odvíjejí od Bauhausu až do dnešního umění a designu.
Mezi desítkami výstav, které jsou k vidění v Berlíně, stojí určitě za pozornost tři. Jedna ukazuje tvorbu slavných fotografů, jiná připomíná avatgardního amerického tvůrce, další slaví styl, který světu dalo Německo.