I nepovšimnutí chtějí změnu. Svou
Prezidentské volby ukázaly, že Slovensko rozhodně není tak proevropské, jak na první pohled vypadá
Výběr menšího zla ve volbách znali dlouhá léta na Slovensku zejména pravicoví voliči. Nikdy nebyli úplně spokojení, pokaždé byli nuceni dělat kompromisy. Paradoxně tu tento fenomén máme znovu. Nikoli však u pravicových voličů, jak jsme je znali. Menší zlo si, pokud vůbec, teď budou vybírat voliči antisystému. Mariana Kotlebu a Štefana Harabina.
Byli bychom rádi, pokud bychom autorství této myšlenky mohli připsat sobě, nicméně vyslovil ji ředitel agentury AKO Václav Hřích. Docela přesně přitom popsal jeden zajímavý moment prezidentských voleb 2019.
Změna na dohled
Sociální sítě ovládla v sobotu v noci euforie. Vysoký volební zisk oslavovali voliči Zuzany Čaputové, část lidí vyzdvihovala, že do druhého kola postoupili jen proevropští kandidáti. Tyto volby však ukázaly, že Slovensko rozhodně není tak proevropské, jak vypadá na první pohled. A že změna je možná skutečně na dohled. Ale nejen ta, která by se mnoha lidem možná líbila. Je důležité se vedle oslav podívat na čísla podrobněji.
Půl milionu lidí volilo Štefana Harabina nebo Mariana Kotlebu. Půl milionu lidí nepřekáží Harabinova justiční minulost anebo záhadná Kotlebova posedlost číslem 88. Půl milionu lidí už není individuální výkyv, to je dav.
Faktem je, že oba mají mimořádnou podporu alternativních médií. Minimálně jeden z nich byl silný na sociálních sítích. Dovedeme si však představit, jak by reálně dopadli, pokud by měli profesionálně dělanou kampaň, jak jsme viděli u jiných kandidátů? Kam by se až byli schopni dostat?
Něco začíná bujet
V humbuku kolem prezidentských voleb trochu zanikl zajímavý průzkum agentury Focus. Ta naměřila Kotlebově Lidové straně Naše Slovensko druhé místo mezi parlamentními stranami. Jestliže se mnozí před třemi roky během volební noci divili, že se Kotleba vůbec dostal do parlamentu, nyní je situace odlišná. Hráz proti extremismu, tedy vláda, která záhy vznikla, zjevně nefunguje. Tvrdý antisystém roste. A nikoho na politické scéně a ani část společnosti to už zásadně nevzrušuje. Jako by se z toho stal akceptovatelný stav.
Štefan Harabin zatím deklaruje, že do stranické politiky jít nechce, ale změny názorů jsme ve veřejné sféře svědky každý druhý den. Ani v jeho případě by nebyla ničím výjimečným.
Co tedy budou dělat ve druhém kole jeho voliči? Ano, část přejde k Maroši Šefčovičovi, vždyť překryv voličů mezi ním a Harabinem ukazovaly již průzkumy. Ale je stěží představitelné, že by se právě tato skupina masově odhodlala v druhém kole podpořit místopředsedu Evropské komise pro energetiku. Šefčovič sice může změnit rétoriku, ale tuto skupinu lidí chytne asi těžko. Maximálně tak bude v nové pozici působit ještě méně autenticky.
Ohňostroje jednou utichnou. Možná přijdou na řadu i analýzy od třetího místa dolů. Právě tam by se měla zaměřit pozornost, něco tam totiž začíná bujet. Parlamentní volby jsou zde zanedlouho. Nejpozději za rok, ale kdo ví... Abychom nebyli překvapeni, že změna přišla. Ale jiná, než jakou jsme čekali.
Hráz proti extremismu, tedy vláda, která po posledních volbách vznikla, zjevně nefunguje. Tvrdý antisystém roste.
Text vyšel ve včerejších slovenských HN