Proč se nebát KLDR
Nehledě na svůj slib vzdát se jaderných a raketových zkoušek se Severní Korea dost možná může nerušeně připravovat na další start balistické rakety. Přesně k tomuto závěru dospěli američtí odborníci na základě družicových záběrů, jež pořídila společnost DigitalGlobe.
Na snímcích zveřejněných americkou rozhlasovou stanicí National Public Radio je vidět struktura vědeckovýzkumného střediska Sanumdong na předměstí Pchjongjangu, kde už dříve vyráběla Severní Korea své mezikontinentální balistické rakety. Na fotografiích lze identifikovat rovněž nákladní automobily zaparkované vedle objektu, včetně dvou jeřábů, a dokonce povícero železničních vagonů. „Když to všechno dáte dohromady, vypadá to tak, že severní Korejci montují raketu,“řekl Jeffrey Lewis z middleburského Institutu mezinárodních studií a zároveň dodal, že v tuto chvíli není možné anticipovat, zda v tomto objektu má být vyrobena mezikontinentální balistická střela, nebo nosná raketa pro družice.
O něco později byly pořízeny nové fotografie, na nichž je vidět, že jeden z jeřábů zmizel a aktivita dopravních prostředků se zastavila. To může znamenat dvojí: zaprvé, že výstavba byla pozastavena až do přísunu nových materiálů nebo kvůli snaze zbytečně neprovokovat svět, případně zadruhé, že raketa je už hotova a byla odvezena na polygon Sohae ke zkouškám.
Reminiscence na doby studené války
Možná, že některé z vás napadne určitá historická podobnost s kubánskou neboli karibskou krizí, která také započala rozluštěním snímku (tehdy fotografie) průzkumného letounu v říjnu 1962, na níž Američané detekovali instalaci sovětských raket středního doletu na kubánských základnách.
Sovětský svaz totiž své zbraně i speciálně vyškolené vojáky dokázal v polovině léta na Kubu propašovat. Tehdy planeta několik týdnů oscilovala kolem křehké hranice míru a války, jejíž konsekvencí mohlo být i zničení civilizace.
I dnes je to sice tak trochu otázka propagandy, ale v první řadě peněz. Vlastně už jde o jakýsi „folklor“a kolorit, který přichází zpravidla krátce po jmenování nového amerického prezidenta. Severokorejci počnou okamžitě a velmi vytrvale chřestit a harašit zbraněmi a vše se samozřejmě celosvětově medializuje. Hrozí světu válečný konflikt? ptají se komentátoři. Rozhodne se Čína vojensky zasáhnout? A co Japonsko? Mělo by co nejrychleji mobilizovat, zaměřit všechny své rakety na Pchjongjang a utavit horkou linku do Washingtonu?
A má se 200 tisíc amerických vojáků, kteří v oblasti dohlížejí na mír, připravit na válku?
Odpověď zní: Ne! Naopak – kdyby KLDR najednou spontánně a zcela vágně promeškala nástup nového amerického prezidenta a následné porcování mezinárodněpolitického medvěda, pak by to byl skutečně vážný důvod k zamyšlení a k ostražitosti, neboť by to znamenalo, že KLDR si peníze na svůj jaderný program obstarává jinde a jinak (a těžko uvěřit, že legální cestou), případně že rakety na strategické cíle jsou už připraveny, stačí zadat kód a zmáčknout pomyslné červené tlačítko.
Donald Trump boří kult (nebezpečné) KLDR
Také Donald Trump byl po svém zvolení před problém Severní Koreje postaven, ale reagoval poněkud jiným způsobem než jeho předchůdci v Bílém domě a chvílemi, zvláště pak formou své oblíbené twitterové korespondence, se spíše pokoušel zjistit, co ještě Kim Čong-un vydrží.
Byl to určitě nekorektní a nestandardní postup, nicméně Trump tím skutečně prokázal, že všechny hrozby Severní Koreje, to jest diktátora Kim Čong-una jsou bezpředmětné.
On to červené tlačítko prostě nezmáčkne – ne z lásky k lidstvu, ale proto, že jako pragmatik (nikoliv fanatik) dobře ví, že přijít o jaderný program znamená ztratit klíčovou kartu ve vztahu k okolnímu světu, jenž může jejím prostřednictvím využívat, ale ani k vlastním lidem, které naopak ujišťuje, že jedině tyto zbraně a jejich další rozvoj dokáže odvrátit podvratné rejdy imperialistických predátorů.
Tu situaci Donald Trump dnes už velmi dobře zná. Jako zkušený obchodník se z toho však snaží vyzískat co možná největší kapitál, v tomto případě politický. Pořádá proto velké summity a úspěšně vytváří falešný dojem, že právě na nich se rozhoduje o dalším osudu celého světa, a jedině on – Donald Trump – doslova v hodině dvanácté může hrozící katastrofu brilantně odvrátit, a zachránit tak naši civilizaci, Ameriku, a zvláště pak všechny republikány...