Po francouzské prohře zbývá britská naděje

Bez ohledu na zklamání z mnichovské zrady se zájem československého odboje upnul opět především na Francii, která však zatím měla uplatnění pro československé vojáky jen v řadách cizinecké legie.

Začali v Paříži...

Posun nastal však již 2. srpna 1939, kdy v Paříži zahájila pod vedením generála Sergěje Ingra činnost tzv. Československá vojenská kancelář. Po vyhlášení války Německu francouzská vláda podepsala 2. října 1939 konečně i smlouvu o obnovení československé armády ve Francii. Ta se za složitých materiálních podmínek (zastaralá výzbroj, nevyhovující ubytovací podmínky, staré uniformy atd.) formovala na jihu Francie v okolí města Agde z uprchlíků z protektorátu, bývalých interbrigadistů internovaných ve Francii, z dobrovolníků žijících v zahraničí a také z mobilizovaných Čechů a Slováků žijících ve Francii.

To umožnilo formovat a cvičit postupně celou pěší divizi, ale v květnu 1940 po německém vpádu do Francie se muselo improvizovat, a tak na frontu v době rychlého rozkladu země mohla být pod velením generála Jaroslava Čiháka vyslána alespoň „divizní pěchota“(1. a 2. čs. pěší pluk), která se od 14. června 1940 v síle asi 5100 mužů zúčastnila ústupových bojů na řekách Marně a Loiře, které však skončily již 22. června podpisem francouzské kapitulace.

Francouzská anabáze československých jednotek sice neskončila příliš slavně, nicméně i v atmosféře zmatku a beznaděje a velice nízké francouzské ochoty bojovat si oba československé pluky vedly poměrně dobře a českoslovenští vojáci prokázali mnohem vyšší morálku než většina francouzských jednotek.

... pak se přesunuli na ostrovy Při tehdejší existenci německo-sovětského paktu Ribbentrop–Molotov zbyl

Českoslovenští vojáci pochodují v Agde 7. 3. 1940 v den narozenin T. G. M. FOTO VHÚ v tuto chvíli československému odboji již jen Churchillův Albion…

Tam bylo nyní evakuováno vedle letců, kteří při obraně Francie sestřelili jistě 129 německých letounů a další pravděpodobně, i 3815 příslušníků pozemního vojska (převážně uprchlíků z protektorátu), které Britové, odhodlaní bít se dále s Němci sami, uvítali velice srdečně.

Začalo nové formování československých jednotek, které narušila jen vzpoura asi 500 mužů ovlivněných komunistickými demagogy, kteří odmítali „imperialistickou válku“. Nevěděli si totiž stále rady s probíhající spoluprací Berlína s Moskvou.

Exilová vláda 28. října 1940 naopak za boje ve Francii vyznamenala 132 vojáků Československým válečným křížem 1939 a 109 vojáků obdrželo medaili Za chrabrost. Mezi vyznamenanými se objevují i jména Jan Kubiš a Josef Gabčík. Jejich hrdinským činem zakončíme tento týden i náš seriál. mj