Snídaně s knäckebrotem u rádia
Ráno snídám knäckebrot. To neodtajňuji proto, abych se pochlubila zdravým stravováním, ale abych vysvětlila, proč mívám v hlavě občas trochu zmatek. Knäckebrot se totiž nedá jíst potichu. I když si ho namažete máslem a medem, což dělám, křupe vám při kousání do uší jako drcená překližka a znemožňuje poslouchat cokoli, co má pod osmdesát decibelů. Já přitom ráno, ještě sama u stolu, mívám rádio naladěné jen decentně. Informace, názory a komentáře, které mi zprostředkovává, nejsou vždycky potěšující, ale sem tam se vyskytne něco, co mne zajímá, obohatí, nebo překvapí. Před časem třeba na Českém rozhlase plus říkali, že největší jed je kyslík a že rakovinu plic dostanou většinou hajní, jelikož chodí pořád po lese, kde je toho kyslíku nejvíc. Až do té doby jsem les považovala za Mekku zdraví, takže bych byla ráda věděla, kdo to říká a jestli je to ověřený odborník na kyslík. Jenže zrovna tohle mi uniklo, protože mi do poslechu sem tam křupnul ten knäckebrot.
Křupne většinou nevhodně. Například slyším, že kdosi „odmítl diktát Spojených států ve věci Huawei“. Jenže kdo? Taky mám pochyby o konci Islámského státu. Jednou zachytím, že boj proti jeho zbývajícím členům skončil, podruhé, že neskončil a potřetí, že (křup) -ončil. Přitom se ani nedoptáte. Někdo říká tak, jiný naopak.
Jednu neděli ráno se k mým uším dostal zajímavý názor na celibát. Nejsem si jistá, jestli budu citovat úplně přesně, ale v podstatě z rádia zaznělo, že ekvivalentem celibátu je celoživotní manželství s jednou ženou. Tedy že obojí je přibližně stejně náročné. To mě zaujalo natolik, že jsem přestala na chvíli chroupat. Ukázalo se, že vysílají moderovanou diskusi dvou duchovních, z nichž jeden je katolický kněz a druhý farář Církve československé husitské. A zatímco první žije v předepsaném celibátu, druhý je ženat a má sedm dětí. Bylo mi moc líto, že jsem nezachytila, který z nich to zajímavé přirovnání vyslovil. Předpokládám, že ten ženatý, protože jak by takovou věc mohl vědět neženatý? Určitě si ale pamatuju, že druhý diskutující souhlasil, jako že to je přece všeobecně známá věc. No, já ji do té doby neslyšela a nikdy mě nenapadlo, že mé dlouhé manželství je výsledkem mužova odříkání. Něco na tom ale nejspíš bude, když vezmeme v úvahu, jak se nám ten posvátný svazek s vyhasínáním náboženských zásad a přikázání rozvolňuje. Možná je pro muže nepřirozený stejně jako pro katolické duchovní a mnichy celibát, a vyžaduje sebezapření, které je třeba ocenit.
O ženách v tom pořadu, pokud jsem dobře poslouchala, nebyla řeč. Vlastně jedna věta se o nich zmiňovala. Ten farář z Církve československé husitské v jednu chvíli podotkl, že jeho žena, ta, co s ní má těch sedm dětí, je pro rozšíření celibátu. Ale možná jsem špatně rozuměla, protože jsem zrovna kousla do knäckebrotu. RADKA KVAČKOVÁ