Ještě že je tu primář s Vilmou
Jihočeské divadlo se pustilo do Havla. Nové nastudování Pokoušení je ale nejisté a ani herecké výkony hlavních představitelů inscenaci nepomáhají.
Faustiádu Václava Havla Pokoušení připravil s českobudějovickou činohrou Ivan Krejčí, umělecký šéf po právu oceňované ostravské Arény. Že text interpretačně patří k těm autorovým nejnáročnějším, o tom svědčí nejen výraznější umělecký úspěch jeho Odcházení téhož souboru v režii Martina Glasera z roku 2008, ale také to, že i Pokoušení V Národním divadle (2004), které nastudoval americký režisér Charles Marowitz, mělo výrazné rezervy. Dařilo se ovšem Havlovu „dvornímu“interpretovi Andreji Krobovi v královéhradecké inscenaci tohoto kusu, který měl premiéru v roce 1999.
Témata, korespondující především s Goethovým zpracováním faustovské látky, jsou obohacena o politický rozměr, vždyť dílo vzniklo ještě v normalizačním období, čtyři roky před listopadovým zvratem. Provokatér, rádoby mefistofelský šantala Fistula má vymámit z Fausta – vědeckého pracovníka Foustky – míru jeho zájmu o ezoterní, tedy „nevědecký“přístup k poznávání přírodních zákonitostí. To, že jde o nasazeného spolupracovníka Foustkova nadřízeného, odhalí až pointa celého příběhu. V Havlově hře je také obětována naivní a čistá Markétka (čeká ji vyhazov ze zaměstnání podobně jako postavu Marie v autorově Vyrozumění).
Jinak celým textem prostupuje výrazná jazyková stylizace, zahrnující v repeticích různá vyjadřovací klišé. Hlavně v této složce jihočeská inscenace vykazuje značnou nejistotu, herecké výkony se od sebe totiž odlišují stylově. Foustka je v podání Petra Halíčka překvapivě mdlý, interpret – s výjimkou hysterického vzývání temných mocností na černém koberečku vyzdobeném astrologickými symboly zodiaku – podehrává, zájem o ezoterní nauky mu nelze věřit. Tomáš Drápela ztvárňuje perfidního provokatéra Fistulu přiměřeněji, nejvíce divácké pozornosti na sebe však strhávají protagonisté ztělesňující s gustem figury smyslně živé, Havlovu autorskému stylu vlastně málo odpovídající. Jde o vědcovu milenku Vilmu v podání Věry Hlaváčkové a zákeřného Foustkova nadřízeného primáře, ztvárněného Jiřím Untermüllerem. Oba zkušení herci text interpretují suverénně a po smyslu, ale také (patrně v rámci režijní koncepce) vykreslují své postavy s až nadbytečnou živočišností. Vilma s gustem prožívá sadomasochistickou složku poměru s Foustkou a zároveň udržuje vedlejší vztah s tanečníkem (Zdeněk Mládek v jeho roli dokonce předvede dva sólové výstupy, sice kvalitní, ale s Havlovou poetikou opět nekorespondující). A primářova homosexualita, v textu prezentovaná spíš jako pikantní a ne příliš nápadný bonus, je na jevišti Jihočeského divadla rozvinuta do opulentní, až karnevalově rujné interpretace. Herce v „doplňujících“rolích primářovy suity stylizuje režie do ostře groteskní, v gestech a promluvách až loutkovité polohy, všechny zúčastněné v této formaci jsme viděl na zdejších prknech hrát už lépe. „Informaci“o autorovi zaznamená publikum i ve scénografické složce, když při jevištní evokaci ústavních večírků zpozoruje na jakémsi keři či stromě připevněné neonově červené havlovské srdíčko.
Inscenaci nelze upřít některé zábavné či dynamické momenty, za kámen úrazu však považuji rozostření úhelného vztahu mezi hlavními postavami Foustkou a Fistulou, či chcete-li mezi Faustem a Mefistofelem.
Václav Havel: Pokoušení
Režie: Ivan Krejčí Scéna: Milan David Kostýmy: Marta Roszkopfová Hudba: Ondřej Švandrlík Jihočeské divadlo České Budějovice, premiéra 14. 12. 2018, psáno z reprízy 15. 3. 2019