Strážcem paragrafů i na olympiádě
Jan Exner (28)
LN Máte jako právník Českého olympijského výboru (ČOV) nejvíc práce, když se blíží olympiáda?
Před olympiádou přibývá práce všem kolegům na ČOV. Já například připravuji smlouvy pro členy českého olympijského týmu, zajišťuji ochranu jejich osobních údajů nebo se starám o ochranu olympijských symbolik. Před olympijskými hrami se ale snažím pomoci i v jiných oblastech než jen v právu.
LN Máte pak v rámci olympiády nějakou specifickou povinnost?
Zatímco před olympiádou dělám spíš preventivní práci, přímo na olympijských hrách jsem připraven řešit případné problémy a spory. Ty mohou nastat, když se například objeví dopingové obvinění nebo mezinárodní federace rozhodne, že sportovec porušil určitá pravidla.
V rámci olympijských her funguje takzvaná ad hoc divize Rozhodčího soudu pro sport (CAS), která případné spory řeší. V Pchjongčchangu zasedala několikrát. Mediálně nejsledovanější byl případ olympijského sportovce z Ruska, curlera Alexandra Krušelnického. Ve vzorku jeho moči se tehdy objevila zakázaná látka meldonium, což způsobilo velký poprask vzhledem k tomu, že Rusko se právě kvůli dopingu zimních olympijských her neúčastnilo. Smíšený pár byl diskvalifikován. CAS následně udělil Krušelnickému zákaz činnosti na čtyři roky.
LN Zaměřme se na Česko. Všichni si vzpomínají na zklamání rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, která nemohla na hrách v Riu soutěžit. Když se případ řešil, pracoval jste v kanceláři, jež ČOV zastupovala. Dalo se to vůbec tehdy zachránit?
Už na začátku jsme věděli, že to bude velmi složité. Zároveň jsme ale cítili šanci na úspěch. Rozhodci ad hoc divize CAS totiž mohou nad rámec Olympijské charty a příslušných sportovních pravidel rozhodovat i dle obecných právních principů, což jim dává poměrně širokou rozhodovací pravomoc. Snažili jsme se Martině Sáblíkové zajistit právo startovat – vzhledem k tomu, že splnila zvláštní kritéria pro časovku a start na olympiádě si zaslouží. Bohužel se to nepovedlo – i kvůli tomu, že ad hoc divize CAS může rozhodovat jen o sporech, které se stanou v průběhu olympijských her nebo deset dní před jejich zahájením. Žaloba tak byla odmítnuta z důvodu, že spor vznikl dávno předtím.
Kriminalizace dopingu je výsledkem velkých dopingových skandálů. Podle Jana Exnera, právníka Českého olympijského výboru, by se důraz měl klást spíš na prevenci. „Sportovci často vůbec nevědí, jakým následkům budou čelit,“říká v rozhovoru pro LN.
LN Vydal jste knihu, ve které se věnujete tématu příslušnosti sportovců k národním týmům. Dospěl jste k tomu, že část pravidel mezinárodních sportovních organizací může být rozporná s právem EU. V čem?
Právo EU garantuje sportovcům určitá práva nad rámec sportovních pravidel a národní legislativy. Jde zejména o právo volného pohybu osob a služeb, právo na práci a podnikání nebo práva plynoucí z ochrany hospodářské soutěže. Sportovní organizace přijímají pravidla upravující podmínky příslušnosti sportovců k národním týmům, aby ochránily integritu svých mezinárodních soutěží.
Některá z nich však podle mého názoru práva sportovců nepřiměřeně omezují. Třeba Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) změnu sportovní příslušnosti zakazuje. Fotbalista, který jednou nastoupil jako reprezentant určité země v soutěži nejvyšší úrovně, již nikdy nemůže hrát na stejné úrovni za národní tým jiné země. K mnoha změnám státního občanství a následně sportovní příslušnosti ale dochází ze zcela přirozených pohnutek – třeba rodinných vazeb.
LN Jsou všechna pravidla tak přísná jako v případě FIFA?
Některé mezinárodní sportovní organizace stanovují takzvanou čekací dobu, která musí uplynout, než může sportovec po nabytí státního občanství reprezentovat svoji novou zemi. Většina sportovních organizací stanovuje čekací dobu na dva nebo tři roky, což je podle mě přijatelné. Například v ledním hokeji je však čekací doba čtyři roky, což je celý olympijský cyklus. Přitom mistrovství světa v ledním hokeji se koná každý rok. Ve stolním tenisu je to dokonce sedm let, což podle mě sportovce od změny sportovní příslušnosti prakticky odrazuje. Z těchto pravidel sice existují výjimky, ale na jejich udělení není ve většině případů právní nárok.
LN Jakou roli hraje judikatura Soudního dvora EU (SDEU)?
Ovlivňuje sport významným způsobem. Zásadní vliv na fotbal i sport jako takový měl například případ belgického fotbalisty Jeana-Marca Bosmana z roku 1995, kdy Soudní dvůr (ESD) odsoudil pravidla Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) stanovující přestupní poplatek a kvótu hráčů cizí státní příslušnosti v jednom klubu.
Soud tehdy rozhodl, že jde o nepřiměřené omezení volného pohybu pracovníků, čímž otevřel brány v zásadě neomezeným fotbalovým přestupům v Evropě. Díky tomuto rozhodnutí bylo například možné, aby Inter Milán vyhrál v roce 2010 Ligu mistrů, aniž by v základní hrací době nasadil jediného Itala.
LN Rozhoduje aktuálně o nějakém zajímavém případu?
ESD se zabývá případem namítané diskriminace na základě státní příslušnosti v německé atletice. Italský státní příslušník, pan Biffi, žaluje Německou atletickou asociaci, která umožňuje získat titul národního mistra pouze Němcům. Sportovec, který není německý státní příslušník, může v rámci národního šampionátu závodit, ale pouze mimo soutěž. Tím pádem nemůže získat titul ani žádnou medaili. Na začátku března vydal generální advokát Tanchev své stanovisko, ve kterém doporučuje ESD příslušné pravidlo odsoudit, jelikož nebere v potaz státní příslušníky jiných členských států EU, kteří jsou v Německu usazeni. Takové rozhodnutí by mělo velký vliv na podobu všech národních soutěží.
LN Jak vážné jsou diskuse o kriminalizaci dopingu a výši trestů?
Kriminalizace dopingu je téma, o kterém se velmi diskutuje. Souvisí to i s tím, že sportovní svět se ve světle velkých dopingových skandálů zamýšlí nad zvýšením efektivity boje proti dopingu. Současná tendence je taková, že dochází k neustálému zpřísňování pravidel a sankcí za jejich porušení. Sankce za první úmyslné porušení antidopingových pravidel činila původně dva roky zákazu činnosti, nyní jsou to čtyři roky. Návrh nového Světového antidopingového kodexu, který bude účinný od 1. ledna 2021, počítá se zachováním základní sankce v délce čtyř let, již však bude možné ještě o dva roky prodloužit v případě přitěžujících okolností.
LN Jak je to z hlediska trestního práva?
Pokud sportovec užije zakázanou látku nebo metodu, nedopouští se v Česku trestného činu. Trestná je pouze výroba a jiné nakládání s látkami s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, mezi které mohou patřit i látky zakázané z hlediska boje proti
Vystudoval Právnickou fakultu
■
Univerzity Karlovy a Université Toulouse 1 Capitole. Je právníkem Českého olympijského výboru.
Zároveň působí jako asistent a interní doktorand na Katedře evropského práva pražské Právnické fakulty.
Letos vydal v nakladatelství
■
Springer knihu Sporting Nationality in the Context of European Union Law, kde se zabývá vztahem pravidel upravujících příslušnost sportovců k národním týmům a práva EU. Publikuje v českých i zahraničních časopisech.
Má rád sport, zejména plavání,
■
běh a posilování.
Rozhodnutí soudu v kauze Bosman umožnilo, že v roce 2010 Inter Milán vyhrál Ligu mistrů, aniž by nasadil jediného Itala
LN Souhlasíte s tím, aby byl doping trestným činem?
Nemyslím si to. Trestní odpovědnost vnímám jako poslední možnost, když ostatní sankční mechanismy nestačí. Světový antidopingový kodex a související pravidla poskytují podle mého názoru dostatečný prostor pro sankcionování dopingových podvodníků. Mnohé vědecké studie zároveň poukazují na to, že zvyšování represe nevede ke snižování kriminality, respektive míry porušování pravidel, což je jeden ze základních cílů Světové antidopingové agentury (WADA) i dalších antidopingových organizací.
Doping nemá ve sportu místo a musíme s ním bojovat. Neustálé zpřísňování sankcí ale není ideální cesta. Výraznější efekt by podle mě měla větší prevence, osvěta a vzdělávání ohledně negativních důsledků dopingu a sankcí za porušování pravidel. Sportovci bohužel často ani neznají následky, kterým budou čelit, pokud budou z dopingu usvědčeni. Někteří z nich to začínají řešit, až když mají pozitivní nález, což je pozdě. Myslím si, že každý má právo na druhou šanci. Pokud sportovci na čtyři roky přerušíme kariéru, protože dopoval, nedokážu si upřímně představit, že se k vrcholovému sportu ještě někdy vrátí. Trest má přitom působit i prevenčně a snažit se podvodníka napravit, nikoliv pouze potrestat.