Wembley patřilo Čechům. Debaklu navzdory

LONDÝN Ohromující! To je pocit, který se vás zmocní, když v Londýně vylezete na stanici metra Wembley Park a před sebou vidíte kolos jménem Wembley Stadium.

Slavná aréna s nezaměnitelným prstencem nad střechou vám připadá už tak blízko, a přitom k ní vede ještě zhruba půlkilometrová cesta. Spolu s obrovským davem, který nemá začátek ani konec, jdete širokým bulvárem.

Narážíte na prodejce šál, kteří nabízejí především ty speciální zápasové s jedním koncem v anglických barvách a druhým v českých. Za patnáct eur si ji nejde nekoupit.

Míst s občerstvením je překvapivě méně. Buď pár menších „večerek“, nebo velké rychloodbavovací stánky s klobáskou (ta však rychle dochází) a hamburgery. Ještě hlučná fanzona a už vycházíme k vnějšímu ochozu. Spolu se sebevědomými Angličany a tisícovkami natěšených Čechů, kteří před očekávaným zápasem hýří optimismem. Je úžasné, kolik se jich do Londýna vypravilo, přestože ne všichni ukořistili místa do vyčleněného rohového sektoru.

Při těch obrovských masách očekáváte, jak si před vchodem minimálně deset minut postojíte ve frontě, než se dostanete na řadu. Ale ono ne. Za chvilku jste vevnitř a ani kontrola není bůhví jak důkladná nebo protivná.

I když je pravda, že s sebou můžete mít tak maximálně tašku nebo batůžek velikosti papíru „á čtyřky“. Uvnitř je nabídka jídla a pití mnohem větší než před stadionem, přestože další hamburger, bílá klobása nebo fish and chips příliš nelákají. Není chuť.

Ale tak pivo přece také zasytí. Na některých fanoušcích obou táborů je vidět, že se takto posilnili už několikrát, ale nejsou zlí... Spíš zábavní a družní.

Obrazovky na sloupech v prstenci arény vás upozorňují, kolik času zbývá do nástupu hráčů, ale do hlediště je to jen pár kroků, takže nic nezmeškáte. Prostě perfektní organizace. Musí být, pokud chcete bez problémů zvládnout přes 82 tisíc diváků, které ve druhém poločase na stadionu ohlásí.

V té chvíli už je jasné, že tři body zůstanou v Londýně a Češi se budou vracet s prázdnou. Avšak hostující fanoušci si duel náležitě užili i tak.

Celý zápas příkladně fandili a skandovali, často byli lepší než ti domácí. Trochu mě zklamalo, že v takovém kotli se pověstní angličtí fandové tolik neukázali. Nejhlučnější byla část za opačnou brankou, k níž se ostatní přidávali, nebo také nepřidávali.

Nakonec došlo i na mexickou vlnu, kterou si i přes nepříznivý výsledek víc užívali Češi. Prostě i když to tak pohledem na pětigólový debakl nevypadalo, byl to v pátek ve Wembley český večer.