Daň z odkazu

nějaká drobná buzerace, kterou si dnes neumím představit. Něco jako když padesátkrát denně musím odsouhlasit používání cookies na webové stránce a něco jako je GDPR.

Rozruch je právě kolem článků 11 a 13. Ten článek 11 stanoví, že citovat lze jen velmi krátký úryvek textu. Zadal jsem si tedy do Googlu „daň z odkazu“a nabídlo mi to 11,8 milionu stránek. Odkazy mají tři části, zde typický příklad: EU chystá „daň z odkazů“, Facebook u mladých netáhne a chystá se...

https://www.lupa.cz/.../eu-chysta-dan-z-odkazu-facebook-u-mladych-netahne-a-chysta...

3. 6. 2018 – Evropská unie chce zavést „daň z odkazů“a přimět internetové platformy hlídat porušení autorského zákona uživateli. Oba nápady jsou...

V první části je tedy fragment titulku, pod tím adresa a v třetí dvouřádkový citát, začátek článku. Je to vyladěno, aby badatel mohl usoudit, zda je na správné stopě, jinak se z toho nic nedozví. Je toto ona „velmi krátká“citace? Myslím, že ano. Proč to tedy měnit a hlavně, jak to zkrátit?

Článek 13 se týká ochrany autorských práv před zveřejňováním. Je zjevně nebezpečnější než článek 11. Ten se zřejmě zvrhne v otravnou buzeraci a snížení užitnosti, ovšem článek 13, uvalující odpovědnost za původnost obsahu na poskytovatele obsahu, zavádí automatizovaného cenzora, který údajný plagiát ani nedovolí nahrát. Takže zapomeňte, že při návštěvě Prahy si nahrajete na Facebook Hradčany vyfocené branou z Novotného lávky. On to před vámi už někdo vyfotil a navíc flagrantně porušujete autorská práva Matyáše z Arrasu. Ale opět, na základě dosavadních zkušeností si myslím, že to vyšumí do nějaké drobné buzerace a obtíže.

O vznik a rozvoj internetu, tohoto knihtisku nové doby, se nezasloužila ani Evropská komise ani Evropský parlament. Nejvíc by mu tak prospěly, kdyby se do něho nemontovaly a věnovaly pozornost rozvoji technologií a datové infrastruktury. Je to přece hanba, že se evropské technologické firmy nechaly předhonit nějakým čínským Huaweiem a je nutno se před ním bránit zákazem. ONDŘEJ NEFF