Kůlna na Manhattanu
Od roku 1962 bylo Lincoln Centrum největším kulturním prostorem v New Yorku. Jeho prvenství 5. dubna skončí. Na území podél Hudson Yards na západní straně Manhattanu vyrostla Kůlna, The Shed.
Nakloněný hranol, jehož konstrukce z kovových nýtovaných pilířů je potažená polštáři z lehkého teflonu na bázi polymeru, světelně prostupných jako sklo, ale odolávajících i větru o síle hurikánu, nabídne umění všeho druhu 200 tisíc čtverečních metrů. Vnější plášť budovy je pohyblivý díky technologii pojízdných kolejnic užívaných například v loděnicích. Dokáže „odjet“od jádra budovy a vytvořit dvůr, The McCourt – ikonický prostor na náměstí před budovou o rozměrech 17 tisíc čtverečních metrů určený pro velkokapacitní představení, instalace a velké akce. Pojme až 1200 sedících a 2000 stojících diváků. Kromě toho Kůlna nabízí i divadlo pro 500 diváků, schopné variabilně proměnit prostor podle potřeby i ve zcela intimní. A dále dvě patra kvalitních galerijních a muzejních prostor bez sloupů a v nejvyšším patře úchvatné prostory pro různé akce, zkoušky a rozvoj uměleckých projektů. Je to de facto prostor laboratorní, tvůrčí, proto nese název The Tilsch Skylights and Lab.
Hybatelem celého projektu je Alex Poots (51), bývalý umělecký šéf Manchesterského mezinárodního festivalu. V roce 2014 dostal nabídku přesunout se na Manhattan a ujmout se řízení projektu zatím neexistujícího uměleckého centra. Bez kanceláří, bez úředníků, webové stránky a bankovního účtu měl vytvořit něco, co ještě New York neviděl. Skot irsko-francouzského původu, který se drží hesla „dokud toho nemáš nad hlavu, nevíš, jak jsi velikej“, řekl ano. Z veřejných
zdrojů získala Kůlna 75 milionů dolarů, další půl miliardy dolarů vytáhl Poots a jeho board ze soukromých kapes.
Je třeba říct, že s prvotní myšlenkou přišel za starosty New Yorku Michaela Bloomberga jeho náměstek, Daniel Doctoroff. Ale oblast západního břehu Hudsonu sklízela kritiku, že je jenom pro bohaté. The Shed měl být proto postavený na veřejném pozemku a neměl být konvenčním muzejním prostorem pro „vysokou kulturu, bez stálé sbírky ani příležitostných výstav děl, která už existují“. Jeho výjimečností mělo být, a to už jsme zpátky u Pootse, že díla bude iniciovat, bude „zakázkovým“centrem pro umění všeho druhu, s důrazem na teprve se rodící talenty.
Otevření Kůlny bude velkolepé. Po pět večerů na pěti velkých koncertech nazvaných Soundtrack of America zahrají povětšinou neznámí muzikanti afro-amerického původu v režii Steva McQueena, v jehož tvůrčím týmu byl mimo jiných i Quincy Jones. „Rozjíždíme podnik za půl miliardy dolarů neznámými umělci, kteří stojí na začátku kariéry.“Ale bude tu něco i pro vyznavače umění vysokého. Dvě imerzivní živá představení Reich Richter Pärt, hledající společnou smyslovou řeč hudby a výtvarného umění, budou probíhat od 6. dubna do 12. června. Jedno koncipoval hudební skladatel Steve Reich a malíř Gerhard Richter, v druhém se malíř, jehož velkou výstavu jsme viděli i v Praze před dvěma lety, setká s chorální kompozicí skladatele Arvo Pärta.
Jestli někdo umí „demokratizovat“umění, je to právě Alex Poots. Jeho prioritou je vtáhnout do projektu mladé lidi a tím je i vzdělávat. Součástí otevření Kůlny bude i jedna z nejambicióznějších „zakázek“, výsledek tříleté práce v místních školách, stojící na zkušenostech Pootse, jenž tři roky vedl kulturní vzdělávací zařízení Park Avenue Armory. Pod názvem Maze se představí taneční skupina, vedená Reggiem Grayem, která vznikla z tanečníků, kteří prošli tréninkem FlexNYC programme, „bezplatným, celoměstským, rezidenčním programem tanečního aktivismu pro mladé lidi“. Zaměřuje se na taneční pohyb zvaný flex. Mladí tanečníci byli vybráni z různých čtvrtí města, kde žijí lidé s nízkými příjmy. Samouci, trénující zadarmo po nocích, přes den za pulty fastfoodů, nebo bez práce. Někteří z nich se vůbec poprvé dostali na Manhattan. Pro otevření Kůlny Poots se svou programovou kolegyní Tamarou McCaw ještě vymyslel tzv. třídimenzionální zakázku. Děti nejprve projdou tréninkem flexu, který bude placený, a pak budou samy zadarmo učit další děti.
A tahle politická a demokratizační rozhodnutí vedou až do hlediště. Každá řada sálu bude z deseti procent rezervovaná i pro diváky s nízkými příjmy, lístek za deset dolarů. Diváci se promíchají a ti chudí nebudou odkázáni do sekce nejlevnějších míst, ale budou sedět vedle někoho, kdo dal za lístek 195 dolarů. Žádný snobismus.
Autorka je spolupracovnice LN