Co nás naučil americký Černobyl
Ani po čtyřiceti letech od havárie jaderné elektrárny Three Mile Island bychom jádro neměli zcela zatracovat
Psal se dvacátý osmý březen roku 1979 a u amerického města Harrisburg v Pensylvánii se odehrálo neštěstí: v jaderné elektrárně Three Mile Island, ležící na stejnojmenném ostrově v řece Susquehanna se zčásti roztavil druhý jaderný reaktor. Radioaktivita následně zamořila provozní budovu elektrárny a její nejbližší okolí.
Aby vláda uklidnila veřejnost, přijel přímo na místo havárie tehdejší americký prezident James Carter, který kromě jiného okamžitě přislíbil a poté rovněž inicioval vznik komise pro vyšetření havárie. Ta nakonec označila za bezprostřední příčinu závadu na bezpečnostním ventilu. Zároveň ale upozornila na pochybení personálu a jeho nedostatečný výcvik při zvládání mimořádných situací.
Příkladně zvládnutá havárie Události v elektrárně Three Mile Island se řadí mezi tři nejzávažnější havárie jaderných elektráren v historii – společně s tragédií v Černobylu v roce 1986 a výbuchem v japonské elektrárně Fukušima v roce 2011. Nepochybně je zajímavé položit si otázku, proč byla a je tato katastrofa na rozdíl od dvou výše zmíněných havárií tak málo medializována a široké veřejnosti zůstala spíše utajena. Odpověď je velmi jednoduchá. Události na Three Mile Island se totiž podařilo na rozdíl od Černobylu zvládnout, a škody byly proto minimální.
Tak mi alespoň odpověděla Dana Drábová, dlouholetá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost: „Můžeme si jistě porovnat poškození v počátcích katastrofy, jež nastalo – a to nehovořím o další fázi hoření grafitu v Černobylu – s následky velmi podobného poškození v atomové elektrárně Three Mile Island v roce 1979. Málo se ví, že rozsah poškození nebyl z hlediska stavu jaderného paliva vůbec o mnoho menší než v případě Černobylu. Ale tady se ukázalo, jak to má vypadat, když se dobře naprojektovaná, dobře postavená jaderná elektrárna najednou dostane do stavu, kdy je něco špatně. To znamená, že to zařízení bylo sice zničeno, ale okolí ohroženo nebylo,“soudí Dana Drábová.
Připomeňme však, že tato nehoda přesto posunula pohled některých Američanů na jadernou energetiku, která se jim do té doby jevila (a také jim tak byla prezentována) jako maximálně pokroková a zcela bezpečná.
Epocha atomového věku v bipolárním světě za časů sílící studené války odstartovala v roce 1956 zprovozněním první komerční atomové elektrárny Calder Hall ve Velké Británii a od té doby se rychle rozvíjela po celém světě. Tedy až do roku 1979, a především pak1986.
Poté se proti využití jaderné energie zvedla vlna odporu. V Rakousku (1978), Švédsku (1980) a Itálii (1987) dokonce proběhla referenda, jejichž důsledkem bylo upuštění od využití jaderné energie; Švédsko však později své rozhodnutí změnilo.
Jaderná energetika je sice zdánlivě laciná, investiční náklady při stavbě a likvidaci jaderných elektráren jsou však dle oponentů velmi vysoké. K tomu připočítejme riziko likvidace jaderného odpadu. Odvětví přesto stále drží svůj procentuální podíl na výrobě energie ve světě (cca 13,5 procenta).
Akcie jádra šly navíc strmě nahoru poté, co se ukázalo, že jednotlivé jaderné elektrárny je možné bezpečně provozovat podstatně delší dobu, než se původně předpokládalo (viz také české Dukovany). K 1. únoru 2019 bylo podle statistik World Nuclear Association (WNA) v provozu 445 jaderných reaktorů. Jaderné elektrárny se staví například v Bělorusku, Finsku, Rusku či na Slovensku, výstavba se připravuje mimo jiné u nás v České republice, Bulharsku nebo ve Spojeném království. Naopak státy jako Francie či Německo, jež byly dříve evropskou Mekkou jaderné energetiky, jdou dnes přesně proti tomuto trendu.
Česká energetická koncepce tradičně na jádru staví. Budoucnost uhelných elektráren je značně diskutabilní jak vzhledem k další těžbě vyžadující časem další prolomení limitů, tak z hlediska vlivu na životní prostředí. Protežovaná energie z obnovitelných zdrojů zatím zůstává za očekáváním a tradiční vodní elektrárny mají své dané limity. Jádro nás tedy bude zásobovat elektrickou energií stále více. Ale není proč lomit nad tím rukama.
Výročí připomíná jednu tragickou událost, k níž nemuselo dojít, nebýt fatálního selhání techniky a lidského faktoru
Můžeme spát klidně
Ani výročí havárie Three Mile Island přece nepřináší žádný direktivní imperativ: Zrušte jadernou energetiku! Připomíná pouze jednu tragickou událost, k níž nemuselo dojít, nebýt fatálního selhání techniky a lidského faktoru.
Přes veškeré vědecké poznání a rozvoj v této oblasti k tomu teoreticky může dojít samozřejmě i dnes, po čtyřiceti letech. Pravděpodobnost je ovšem zhruba taková, že nejbližší parlamentní volby ovládne s 51 procenty ČSSD, jež vytvoří jednobarevnou vládu a čeští fotbalisté se o rok později stanou fotbalovými mistry světa, když ve finále rozdrtí bezradnou Brazílii 5:0... Jinými slovy: Spěte klidně.