Itálie může na hedvábné stezce jen vydělat
Komentátor LN Jan Macháček se ptá ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních tématech ze světa ekonomiky a financí.
Na základě historických zkušeností předpokládám, že svobodnější, rychlejší a levnější mezinárodní obchod je trvalejší a důležitější než pomíjivé politické kočkování
Italský premiér Giuseppe Conte podepsal před týdnem v Římě dohodu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem o připojení Itálie k takzvané nové hedvábné stezce. Si Ťin Pching za to přislíbil Itálii velké investice.
Budou se tentokrát realizovat? Stane se Itálie branou Číny do Evropy? Nebo to bude stejná bublina jako v případě České republiky a předtím Irska či Švédska, kde ze slibovaného přílivu peněz nakonec nebylo nic?
Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost
Lubomír Lízal:
Jeden ekonomický postřeh bych však měl. Na počátcích velké finanční krize kolovaly spekulace, že Čína může investovat do evropského veřejného dluhu. Na mezinárodní konferenci v Paříži představitel jednoho velkého čínského investičního fondu prohlásil, že Číňané nemají důvod investovat do dluhů, ale že mohou – až si Evropa dá do pořádku veřejné finance – investovat do železnice, silnic či podobných hmotných aktiv. Mohu k tomu jen dodat, že se jedná o aktiva s charakteristikou přirozeného monopolu, která umožňují strategicky ovlivňovat ekonomiku… LUBOMÍR LÍZAL
rektor AAU člen dozorčí rady Expobank a ČEZ
DOMINIK STROUKAL hlavní ekonom skupiny Roklen
Martin Pánek:
dohodu o volném obchodu nebo strategickou dohodu o ochraně investic. Obojí má v režii EU a Itálie se na veřejných fórech ani nesmí vyjadřovat v rozporu s obchodní politikou Unie, protože je vázaná „loajální spoluprací“, jak se píše ve Smlouvě o EU.
Za druhé, Itálii by stejně jako jiným zemím pomohlo, kdyby liberalizovala některé stavební a pracovní regulace a umožnila čínským gastarbeiterům realizovat investice stejnou rychlostí, jako to umí doma v Číně. V neevropských zemích se to daří, ale evropský sociální model – za který si mohou členské státy EU samy, ale Brusel jej podporuje například směrnicí o pracovní době –, se staví proti tomu.
Třeba se ale čínským investorům podaří posílit italskou ekonomiku i navzdory výše uvedeným handicapům. MARTIN PÁNEK
ředitel Liberálního institutu
Dominik Stroukal: Držím Itálii palce
Číně se v delším časovém horizontu nevyhne nikdo z nás a pokud Itálie do vlaku po nové hedvábné stezce nastoupí včas,
může jí to zachránit krk. Stojí totiž na hraně recese a chytá se každé příležitosti. Pro obě strany je to výhodné gesto, které dává smysl. Mnohem větší než u České republiky nebo Švédska.
Ekonomicky to dává smysl a potvrzují to stoupenci i odpůrci volného či alespoň volnějšího obchodu s Čínou. I možná nejhlasitější kritik dohody, americký ministr zahraničí Mike Pompeo, prohlásil, že ekonomicky na tom Itálie může jen vydělat.
Celý čínský otazník je politický. A tady záleží na tom, jakou váhu čínské politice dáváte. Pokud jí fandíte, není co řešit. Pokud ne, převáží ekonomické výhody?
Sám jsem pouhý ekonom a tuhle část musím nechat odborníkům na politiku. Možná ale zatížen svou vlastní profesí věřím (a na základě historických zkušeností rovněž předpokládám), že svobodnější, rychlejší a levnější mezinárodní obchod je trvalejší a důležitější než pomíjivé politické kočkování. Držím Itálii palce.
DOMINIK STROUKAL hlavní ekonom skupiny Roklen
Debata je redakčně upravena. Celé texty jsou na ceskapozice.lidovky.cz