Budoucnost pachových stop je nejistá

Halina Šimková (43)

LN Co obnáší práce forenzního genetika?

V civilním právu jednoznačně vede paternitní analýza, tedy určení biologického otcovství. V trestněprávní rovině je doménou analýza biologických stop, kdy znalec primárně zjišťuje, komu stopa patří. Se stopou se provádí specifická analýza, na jejímž základě se zjišťuje genetický profil, který následně slouží k porovnávání například se vzorkem, který byl odebrán podezřelému. Zásadní roli hraje dnes i porovnávání s genetickou databází.

LN Jak funguje porovnávání stop z jiných případů a míst činů?

Záleží na právních předpisech, technicky lze porovnat cokoli s čímkoli. Ve světě se ale v naprosté většině případů, pokud se prověřuje stopa v databázi, porovnává jen s jinými stopami a s pachateli trestných činů.

LN Stopy a vzorky z místa činu získávají kriminalističtí technici. Následně je zkoumají forenzní experti jako právě genetici, chemici či balistici. Má forenzní expert možnost podívat se také na místo činu?

Doménou je laboratoř, ale závisí to na zvyklostech státu a specializaci znalce. U nás je to věc rozdělení znaleckých pracovišť. V případě krajských pracovišť se znalec obecně víc dostává na místo činu v rámci výjezdu, než je tomu u centrálních pracovišť. Pokud ale vyjíždí k případům, u nichž má sám provádět testování vzorků, tak jde spíš o zdroj chybovosti než o výhodu. Dostane se totiž k tomu, k čemu by se jeho mozek dostat neměl: k informacím o případu. Ideální přitom je, pokud o materiálech nic neví.

LN Je rozdíl mezi trestněprávními případy a archeologickými nálezy, kdy je například dobré, když genetik příběh zná?

Je to pro něj určitě mimořádně zajímavé, ale mechanismus funguje stejně. Náš mozek má obecně tendenci si o všem vytvářet příběhy, což je také jeden ze zdrojů chyb. Máme tendenci si věci představovat tak, aby nám zapadaly do příběhu a jakmile nezapadají, tak můžeme, aniž bychom to chtěli, vnímat vzorky jinak. Raději si třeba o určité složce vzorku řekneme, že půjde o kontaminaci, než abychom nabourali příběh.

U archeologie by bylo ale mimořádně těžké se vyhnout veškerým informacím o daném vzorku. Člověka většinou někdo přímo osloví, řekne mu o nálezu první poslední. Dobrý znalec neudělá závěr z něčeho, co tam není, ale nevědomá přání se do jeho závěrů drobně promítnout mohou. V trestněprávních případech je opravdu důkaz tím spolehlivěji hodnocený, čím míň znalec o případu jako takovém ví.

„Důkaz je tím spolehlivější, čím míň znalec o případu ví,“říká v rozhovoru pro LN forenzní genetička Halina Šimková, která se po letech práce v kriminalistické laboratoři rozhodla věnovat především propagaci správného způsobu hodnocení váhy důkazů.

LN Co je při zajišťování stop nejdůležitější?

Zejména, aby byly zajištěny správně, správnými pomůckami a správně transportovány. U pomůcek je zásadní, aby byly určeny pro forenzní odběry. Jinak nelze vyloučit, že budou obsahovat DNA například od někoho z továrny, kde se vyrábí. V Německu se takto museli vypořádat s obrovskou kauzou Žena bez tváře, kdy se genetický materiál pracovnice továrny dostal na pomůcky, které využívali technici při sběru biologických stop. Martyrium kolem kauzy stálo hodně smutku a peněz. To, že se občas něco kontaminuje DNA laboranta, se ale stává po celém světě, i z toho důvodu jsou technici v databázi DNA. Předcházení kontaminaci ze strany kriminalistických expertů se proto věnuje velká pozornost.

LN Co všechno dokážete o pachateli zjistit ze vzorku DNA?

Kromě identifikace se ze vzorků výborně dělá porovnávání blízké biologické příbuznosti. S poměrně dobrou spolehlivostí se tohle dělá i u vzdálenějšího příbuzenství, včetně toho, čemu se říká rodové znaky, které se předávají v mateřské nebo otcovské linii. Nový prostor, který se otevřel, se nazývá forenzní fenotyping, což je predikce zjevných znaků člověka, jako je barva očí, barva pokožky, biogeografický původ. Dnes už lze i podle analýzy DNA „vymodelovat“předpokládanou podobu obličeje.

LN Takže z jediné kapky krve se dá zjistit pomalu všechno?

Naopak skoro nic (pobaveně). Je toho strašně moc, co se nezjistí, a hlavně co se nezjišťuje. Forenzní laboratoře mají velmi omezené portfolio otázek, na které se ptají. Nezkoumají dědičné nemoci nebo dispozice k inteligenci. Zaměřují se pouze na informace, které pomohou osobu identifikovat nebo ji pomohou vyhledat. To se právě týká oněch vizuálních charakteristik, kdy laboratoře dokážou říct, že na 95 procent šlo o tmavovlasého člověka s hnědýma očima, nebo to byl naopak modrooký blonďák. Díky tomu je vyšetřovatel schopen se snadněji orientovat v případu.

LN Postupem času se rozvinula i analýza DNA zvířat. Známe v Česku nějaký případ, kde by zvířecí DNA pomohla usvědčit pachatele?

Nevím o tom, ale i ve světě jde spíše o výjimečné záležitosti, kdy se najde zvířecí DNA místo té lidské. Ve světě je známý případ kočky Snowball, kdy došlo k identifikaci pachatele pomocí chlupů, které se nalezly na bundě, na které se našla i krev oběti. Jde ale o mimořádný případ. Spíš se dělá analýza například v situaci, kdy pes někoho pokouše a uteče, poté je možné otestovat sliny z rány. Pokud mám podezřelého psa, je možné jej podrobit identifikaci, stejně jako se identifikují lidé.

LN Ve svém pořadu Expertiza jste také zmínila takzvanou primární pachovou stopu, která je stejně jedinečná jako DNA. Jak vzdálená je budoucnost, kdy přístroje uloží pachy z místa činu, které se budou porovnávat podobně jako DNA?

To nelze odhadnout. S pachovými profily jedinců se pracuje. Pachy mají souvislost s genetikou, ví se, že složení pachů lidí z různých částí světa se liší. Metoda se tedy může rozvinout i do metody částečné predikce biogeografického původu.

Budoucnost je ale nejistá. Pachové stopy jsou totiž jednou z nejdiskutovanějších a nejkontroverznějších forenzních expertiz. Jsou státy, které zcela zakázaly pachové stopy, jestliže v případu figuruje pes a psovod, a to z důvodu možného ovlivnění a zkreslení výsledků. Některé státy je částečně používají, pro některé je to standard. Pachové stopy ale určitě prodělají nějakou změnu – buď úplně zaniknou, nebo se naopak rozvinou. Zcela soukromě tipuju, že budoucnost je spíš v používání přístrojů než psů.

LN V poslední době se věnujete zejména bayesovské inferenci ve forenzních vědách. Co si pod tím představit?

Jde o způsob, jak vážit důkazy, jak určovat jejich skutečnou hodnotu, když máme omezený okruh informací, což je mimochodem vždy. Každý znalecký závěr je zatížený nějakou nejistotou, i když může být jen velmi nepatrná. Je to tedy metoda, která napomáhá tomu, aby se váha jednotlivých důkazů určovala správně. Jde

Vystudovala antropologii

■ a genetiku člověka na Přírodovědné fakultě UK. Šestnáct let působila v Kriminalistickém ústavu Praha jako odborná znalkyně analýzy DNA.

Je místopředsedkyní

■

Československé společnosti pro forenzní genetiku, svůj obor přednáší na třech vysokých školách. V současnosti se věnuje zejména bayesovské inferenci ve forenzních vědách ,je spoluzakladatelkou 4BIN – Centra pro bayesovskou inferenci.

Na internetové televizi Stream

■ má svůj vlastní pořad Expertiza.

LN Jak lze bayesovskou inferenci spočítat?

Jde asi o nejpoužívanější vzorec moderní matematiky, což je Bayesova věta. Číslo je konečná pravděpodobnost, že nějaká hypotéza o skutku platí v porovnání s jinou hypotézou. Skládá se ze dvou hodnot – první vypočítává znalec a říká se jí věrohodnostní neboli Bayesův faktor, který říká, jaká je váha důkazů. Pak je předběžná neboli apriorní pravděpodobnost, kterou by si pro sebe měl stanovit soud. Toto číslo nevychází z žádných důkazů, ale vychází z osobní zkušenosti soudce nebo dostupných informací.

Budu konkrétní – soudce, který rozhoduje, zda muž je, či není otcem dítěte, si může na počátku případu říci, že obě možnosti jsou pro něj stejně pravděpodobné. Pak je předběžná pravděpodobnost 50 procent. Nebo k tomu přistoupí tak, že například za posledních deset let byl v 80 procentech případů otcem žalovaný, a u nové kauzy je tedy tatáž pravděpodobnost, že to tak zase bude. Je to individuální číslo. Výsledek je pak kombinací vědeckého výsledku hodnocení důkazů a osobní zkušenosti i názoru soudce.

Pachové stopy určitě prodělají nějakou změnu – buď úplně zaniknou, nebo se naopak rozvinou. Zcela soukromě tipuju, že budoucnost je spíš v používání přístrojů než psů.