Češi tahají domácí půtky do EU
Projekt sjednocené Evropy potřebuje „reset“, Unie má být rychlejší a více spoléhat na selský rozum, říká Dita Charanzová
Jednička kandidátky hnutí ANO pro volby do Evropského parlamentu vidí na unijní půdě vůli ke změně, jejímž cílem má být akceschopnější EU.
LN S jakým programem jdete do evropských voleb?
Na nedávném sněmu ANO jsem představila svoji vizi inventury Evropské unie. Jsme proevropská strana. Nezpochybňujeme členství Česka v EU. Jsme ovšem kritičtí k poslednímu evropskému vývoji. Během uplynulých pěti let se Unie změnila. Čelili jsme zatěžkávacím zkouškám, největší z nich je samozřejmě migrace. My jsme v těch chvílích i díky našemu premiérovi jasně ukázali, že můžeme prosadit svůj názor. A to je náš úkol i pro další roky – pracovat na změně samotné EU.
LN Jaká by měla být?
Veřejné mínění u nás je skeptické. Lidé ne vždy tomu, co se děje v Unii, rozumějí, k řadě věcí jsou kritičtí a já je chápu. Myslím, že těm hlasům musíme naslouchat, vést s nimi dialog. Unie byla založena proto, aby na kontinentu vládl mír. Toho jsme také dosáhli. Přesto bezpečnost v posledních letech nabyla větší důležitosti, než jsme si představovali. Je tu riziko terorismu, problém ochrany vnějších hranic, kyberútoky. Na tato témata se musíme soustředit v první řadě. A ruku v ruce s tím jde druhá oblast: vnitřní trh, který Unie vytvořila před 25 lety a stále není dokončen. Chceme, aby se nám dobře dařilo, aby fungoval volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu, a já k tomu dodávám i kupříkladu volný pohyb dat.
LN Migrace, brexit, krize eura... Co vypovídají o nynější EU?
Když jsem před pěti lety usedla v Evropském parlamentu, v životě by mě nenapadlo, že tato témata budu řešit. Migrační krize byla způsobena tím, že nemáme klid v nejbližším sousedství, a to se nám přelévá do Evropy. Brexit začal spíše jako domácí hra britských politiků, o níž ani oni sami nepředpokládali, že dopadne zrovna takhle. Oboje jsou věci, které přinesl vývoj. Jsem dosti kritická. Co se týče migrace, Unie nebyla schopna rychle reagovat, přinést jednoznačné odpovědi. Tápali jsme, zacyklili se v diskusi o kvótách. Vytvořili jsme si nepříjemné vztahy mezi východní a západní Evropou. Nic z toho není dobré. Ve všem, co se nyní děje, musí být Evropa silná. Vidíme protekcionistickou politiku USA, zájmy Číny. Unie musí táhnout za jeden provaz. Jestli si budeme navzájem podkopávat židle a tvořit větší napětí mezi státy, navenek nás to neposílí.
LN Takže by Unie měla zeštíhlet a zrychlit ve svých reakcích na podněty zvenčí?
Říkám tomu reset. Vidím velký prostor pro premiéry, Evropskou radu. Po květnových volbách by měla zasednout taková „skupina moudrých“a říci, jaké otázky má Unie přednostně řešit. Měl by vzniknout systém zrychlených procedur. Když se podívám, jak dlouho nám trvá přijetí legislativy v EU: od chvíle, kdy dostanu nápad, do chvíle, kdy se implementuje, uplyne i pět let. Někdy i více. Tak nevypadá rychlá reakce na problémy. Osmadvacítce chybí akceschopnost. Proto potřebujeme zrychlený režim přijímání legislativy, stanovisek. Dosud je proces příliš těžkopádný.
LN Je na takovou změnu vůle na celoevropské úrovni?
Ano, poslední rok určitě. Téma již někteří evropští politici vykopli, viděli jsme bílou knihu o budoucnosti EU s pěti možnými scénáři dalšího vývoje. Bohužel jsme se však stále nedopracovali k žádné konkrétní akci, jež by EU kvalitativně posunula. Byly už popsány stohy papírů a analýz, je třeba ale přejít ke konkrétním činům. Byla bych ráda, kdyby nejen Česko, ale celý náš region měly silný hlas a byly u těch změn aktivní. Podle mě moment, který se ke změně přímo nabízí, je nový Evropský parlament a nová Evropská komise.
LN Jaký je náš hlas dnes? Berou nás staré státy Unie za sobě rovné partnery?
Migrační krize Evropu dost rozdělila. Bohužel. Dříve bývalo rozdělení sever versus jih. Teď je tu nový fenomén východ versus západ. Není to jen o přístupu k migraci, jsou to i věci, které se týkají vnitřního trhu. Na straně západních zemí vidím protekcionistickou tendenci. Chtěli jsme bořit bariéry – a teď se poprvé naopak začínají tvořit nové, jako například omezování vysílání našich pracovníků do zahraničí.
Zároveň však vnímám uvědomění si, že Evropu nechceme rozdrobit. Naopak spolu musíme mluvit, naslouchat si. Proto je pro mě pozitivní, že jsme se v Bruselu začali věnovat boji proti dvojí kvalitě potravin, která nás Čechy trápí. Dlouho jsme o tom jen hovořili. Ale teď už je jasné, že to je problém vnitřního trhu, je to klamání spotřebitele a dotčené firmy bychom měli být schopni tvrdě trestat. Najednou vidíte, že někdo chápe specifické problémy našeho regionu, které potřebujeme řešit v rámci celku. Já teď jen doufám, že se věc skutečně bude efektivně řešit a že výsledky brzo uvidíme i na pultech obchodů.
LN Podle průzkumů patříme k nejvíce euroskeptickým národům. Čím to je?
Byla jsem u toho, když jsme sjednávali přistoupení Česka do EU. Pro moji generaci to skutečně byla otázka nadšení z návratu do Evropy. Dostali jsme se do uskupení demokratických zemí. Pro mě osobně to bylo velmi silné a pořád to tak cítím. Potom se to poněkud zvrtlo. Myslím, že významnou roli v tom sehráli i politici. Měli jsme prezidenta Václava Klause, který nevynechal jedinou příležitost, aby Brusel zkritizoval. To samozřejmě v lidech zůstává, pokud jim to někdo pořád opakuje. Přitom my jsme také součástí Bruselu.
Možná jsme také měli velké očekávání, že se nám razantně zvýší životní úroveň. Když jezdíme směrem na západ, ten dojem nemáme. Německo jsme pořád nedohnali. Na druhou stranu často zapomínáme, že jsme jednou z nejbezpečnějších zemí s nejnižší nezaměstnaností. A to je dáno právě i tím, že jsme součástí Unie. Jsem přesvědčená, že kdybychom stáli mimo ni, ekonomicky by se nám tak nedařilo.
Do jisté míry si však EU může za negativní hodnocení sama. Když si vezmu například svou zkušenost se zbraňovou směrnicí. Ti, kdo ji navrhli, ani nedokázali vysvětlit, proč to udělali. My Češi, kteří máme v této oblasti jednu z nejlepších legislativ v Evropě, bychom měli měnit zákony, protože... A to je právě to, že to „protože“nám už nikdo nevysvětlil. U toho jsem byla a byla to věc, která mě nadzvedla ze židle.
LN Čili by to chtělo větší racionalitu v evropských rozhodnutích?
Chce to selský rozum. Vždycky jsem ráda spolupracovala s Brity, kteří používali svůj „common sense“a opravdu chtěli, aby Brusel řešil jen to, kde je přidaná hodnota. A to je to, čemu říkám reset. Pojďme před přípravou nové legislativy udělat dopadovou studii. Ať se na vše podívají národní parlamenty, ať jsou veřejné konzultace. Dávejme si pozor, abychom neregulovali každý sebemenší detail běžného života. Skutečně kladu otazníky, proč některá témata musíme projednávat na evropské úrovni.
LN Jak funguje spolupráce českých poslankyň a poslanců v Evropském parlamentu?
Je to 21 lidí, 21 individualit. Možná naivně jsem si myslela, že když přijde české téma, jemuž dá vláda nejvyšší národní prioritu, všech jednadvacet lidí potáhne za jeden provaz. V reálu jsme se ale nebyli schopni dohodnout ani na tématu kvót nebo zbraňové směrnici. Vadí mi, že se do Bruselu přelévá domácí politika. Mělo by to být tak, že sice někdo fandí Spartě a někdo Slavii, ale večer snad zajdete do jedné hospody a společně fandíte nároďáku. Jenže tady to tak vůbec nefunguje. Čeští europoslanci mají tak zakořeněnou vzájemnou nevraživost z domácí politiky, že to prostě nejde.
LN Je to skutečně tak velký problém?
U jiných států nevidím takovou ambici přelévat tuzemská témata do Bruselu. V tomto jsme specifičtí. Vezmeme téma z české politické scény a převedeme ho na evropskou úroveň. Ať už to byla nezávislost médií v České republice, střet zájmů premiéra... Čeští opoziční politici nevynechají jedinou příležitost, kterou mohou využít.
LN Premiér Andrej Babiš pak do médií říká, že je Evropská komise zpolitizovaná. Neškodíme si ale nakonec takovými prohlášeními sami?
Pokud myslíte jeho možný střet zájmů, k jeho projednávání na evropské úrovni určitě pomohli naši čeští kolegové. Přitom se to dostalo na program v době, kdy byla přijata nová legislativa, která platí od srpna (Státní zemědělský intervenční fond od loňského srpna, odkdy platí nové nařízení EU ohledně střetu zájmů, neproplatil žádný nový projekt koncernu Agrofert, který založil premiér Babiš – pozn. red.). A premiér řekl, že na to okamžitě zareaguje a Česko udělá vše pro to, aby to bylo v souladu s evropskou legislativou. Za této situace mít debatu v europarlamentu a přijmout tam nějaké usnesení, to se na mě nezlobte, to mi hlava nebere. (Evropský parlament schválil v prosinci usnesení, v němž mimo jiné vyzval Evropskou komisi k pozastavení dotací pro Agrofert – pozn. red.)
LN Podle vás tedy v tomto konkrétním případě debata zpolitizovaná byla?
Určitě byla zpolitizovaná. Nepřispívá to k tomu, jak pak vnímáme Evropskou unii. Myslím si, že nezlepšíme obrázek o osmadvacítce, když vidíme, že naši čeští europoslanci berou taková témata na evropskou půdu. Je to domácí téma.