Ukrajina v archaických kruzích
Lídr prezidentských voleb Zelenskyj kýženou modernitu nepřinese
Nikam zbytečně nechoď, nabádal jsem svou ženu Oksanu, stále ještě občanku Ukrajiny. Raději uvař boršč. Zelený boršč (na rozdíl od proslulého červeného z červené řepy je jeho základem špenát a v sezoně i šťovík). Nenechala si poradit a táhla se z Vršovic až do Dejvic, kde je ukrajinská ambasáda. Jak jsem jí předpověděl, podstoupila tuto výpravu zbytečně – dva kandidáti postupující do druhého kola voleb byli více méně jasní předem. Populární herec Volodymyr Zelenskyj a dosavadní prezident Petro Porošenko.
Z druhé strany vzato ale voličská anabáze zbytečná nebyla. Spolu s ostatními Ukrajinci žijícími v Česku, kteří stáli před velvyslanectvím ve více než dvousetmetrové frontě, žena potvrdila kyjevským lídrům, že si nemohou dělat, co se jim zlíbí, leč jsou pod stálým voličským dohledem. V případě mnohých představovala motivaci i tradiční obavy, že váš registrovaný hlasovací lístek někdo využije ve prospěch „svého“kandidáta. Je to dosti rozšířeny jev a nejspíš se objevil i letos, jak tvrdí hlasy z týmu kandidátky Julije Tymošenkové, podle nichž na několika ambasádách jejich šéfové manipulovali hlasováním podle svých politických preferencí. Na Ukrajině samé pak mělo docházet k eskamotérství, jako je používání „mizejícího“inkoustu či „ztracených“krabic s voličskými lístky a podobně. Procentuální odstup mezi kandidáty je letos nicméně natolik výrazný, že několik stovek až tisícovek zmanipulovaných hlasů nemohly volby v rozhodující míře ovlivnit.
Znechucení suverenitou elit
Krom velice slušné, byť klesající voličské účasti ukázaly letošní prezidentské volby několik „trendových“a dlouhodobějších tendencí. První bezesporu je celosvětově posilující tzv. protisystémové společenské pnutí. Občané jsou stále víc znechuceni suverenitou vládnoucích elit a roste v nich touha dát jim to patřičně najevo. O černého Petra si v tomto smyslu zahrála expremiérka Julija Tymošenková a Porošenko. Porážka východoukrajinské političky je svým způsobem překvapivá, nicméně k ní mohlo přispět letošní výrazné roztříštění voličských hlasů. Nabídka vcelku solidních kandidátů od nacionalistických až po ty proruské byla vskutku široká, až zrak přecházel. Blonďatá Julka, o jejíchž techtlích mechtlích s ruským prezidentem Vladimirem Putinem se špitá již léta, tak přišla o procenta hlasů kvůli volebním úspěchům Ruskem otevřeně podporovaného Jurije Bojka.
Naopak jinak nesnášený Porošenko okřál díky tomu, že politici ze západních oblastí státu se neshodli na „svém“hlavním kandidátovi. Přiznám se, že pokud bych se převtělil do voliče z pravobřežní Ukrajiny, očka by mi radostně skákala od jednoho jména k druhému, ale nakonec bych asi hlasoval pro „jistotu“. Tedy zprofanovaného, nejspíš zkorumpovaného a „mafiánského“Porošenka. Právě tyto jeho negativní vlastnosti ovšem před koncem měsíce nejspíš rozhodnou o jeho konečném výsledku v druhém kole voleb. A bude to jen dobře, jakkoliv bude mnohé Ukrajince mrzet, kterak si rýsující se politický tandem Tymošenková a Zelenskyj údajně plánuje uzavřít dohodu o spolupráci v druhém kole voleb, na niž by pak navázalo vytvoření parlamentní koalice.
Dárek pro Putina
Vítěz nedělních voleb sice bratření s Tymošenkovou popírá, ale i tak bude jeho případné vítězství dárkem pro ruského prezidenta Vladimira Putina s jeho snahou o dlouhodobou destabilizaci Ukrajiny. Až do podzimních parlamentních voleb bude mít Zelenskyj v parlamentu téměř nulovou pozici a sotva ji pak dokáže významněji posílit i přes případnou dohodu s Tymošenkovou. Bude sice moci coby prezident jmenovat šéfy některých silových rezortů, ale to je k posílení jeho pozice vůči Moskvě málo.
Dosavadní politicky naprosto nevýrazné, ba až neumělé vystupování Zelenského výstižně přiblížil předseda frakce CDU/CSU v Bundestagu Johann David Wadephul. „Zelenskyj musí během tří následujících týdnů konkrétně sdělit, za co vystupuje, jaký tým politiků ho bude podporovat. Ukrajina si nemůže dovolit spoléhat se na nezkušené vedení při konfrontaci s Ruskem,“uvedl německý politik. Alespoň částečnou odpověď by mohlo přinést, kdyby do ringu otevřeně vstoupil pravděpodobný Zelenského sponzor, oligarcha Igor Kolomojskij. Ten se po ruské anexi Krymu v roce 2014 profiloval jako výrazný protiruský činitel.
Na druhou stranu je smutným faktem, že ani členové dosavadní elity nejsou žádní lumeni. Právě kvůli jejich čistě osobním ambicím a ziskuchtivosti se země celá desetiletí potácí v kruhu a nemá žádnou jasnou perspektivu rozvoje. Volební kampaň je tak opět podle ukrajinského politologa Ruslana Bortnika soustředěna na „archaické otázky jazyka, víry, historie, armády… na věci, které si ostatní státy řešily v 19., maximálně ve 20. století,“nechal se slyšet. Ukrajinské elity jsou téměř trvale zapouzdřené do několika rivalských seskupení spojených s mocnými oligarchy a nejsou tyto hranice úzkoprsých zájmů schopny překonat. Naděje, že něco nového do tohoto skomírání vnese Zelenskyj, je minimální.
Kvůli čistě osobním ambicím a ziskuchtivosti dosavadních elit se země desetiletí potácí v kruhu a nemá perspektivu