Když ďábel létá

Uhelné znečišťovatele začínají vytlačovat aerolinky

Zprávy typu, že aerolinky Ryanair prorazily mezi deset největších znečišťovatelů ovzduší v Evropě, nejsou prioritní pro letecké firmy. Ty žijí v klidu: zájem o letenky roste, jejich ceny klesají a exhalace nelze jen tak připsat na účet konkrétního státu. (Který z těch, které přelétáte na trase z Prahy do Hurghady, přispěl ke znečištění nejvíce?) Ta zpráva ale může zajímat učitele. Obecně ty, kteří nepovažují školáky stávkující kvůli klimatu jen za verbež. Ty, kteří chápou jejich emoce, ale chtějí jim dát racionální mantinely.

Je to těžké, neboť emoce tu vládnou. I Christian Stöcker, seriózní komentátor webu Spiegel Online, sahá k příměru se smrtelně nemocným dítětem: Jste-li rodiči, tak kvůli nákladům na léčbu prodáte auto a vzdáte se cestování do ciziny, aniž by vám to přišlo přehnané. Tak proč by se nemělo stejně postupovat vůči smrtelně nemocné planetě?

Na tak položenou otázku nelze odpovědět „ne“či „ale“a nepůsobit jako zrůda ochotná riskovat životy dětí. Širší možnosti otevírají argumenty podložené čísly, tedy i ten, že Ryanair je prvním neuhelným znečišťovatelem, jenž pronikl mezi deset největších. Stávkující studenti apelují na státy a vlády, což má v případě uhelné energetiky logiku. Ale na koho a jak apelovat u nestátní letecké dopravy, jejíž podíl na koláči emisí roste? To je dobrá otázka pro stávkující školáky. Nejprve totiž musí určit hromosvod svých emocí.

Mají apelovat na lidi, aby nelétali? (I na své rodiče a jejich prázdninové plány?) Na zákonodárce svých zemí, aby leteckou dopravu zatížili extrémní daní? (Bude-li například letenka do Hurghady stát 500 tisíc korun, uvidíte, jak emise poklesnou.) Na vlády, aby leteckou dopravu zakázaly? (To je očividně slepá ulička.) Na Mezinárodní organizaci pro civilní letectví, aby pod svou branží podřízla větev?

Ty otázky nevedou k odpovědím ano/ne. Ale přiblíží racionální pohled na řešení problému i školákům, aniž by je někdo musel nálepkovat jako zpovykance.