Neviditelné ženy
Během posledních dvou dekád provedli astronauti více než 200 výstupů do volného kosmického prostoru. Ten příští měl být v jednom unikátní, poprvé v historii se ho měly účastnit jen ženy. Nakonec to nevyšlo, jak se ukázalo, pro druhou astronautku nebyl k dispozici vhodný skafandr.
Prapříčina tohoto vesmírného trapasu tkví v tom, že jednotlivé části skafandrů byly designovány na mužská těla a automaticky se předpokládalo, že ženy se nasoukají do velikostí pro menší muže. Jaksi se přitom zapomnělo, že ženy a muži stejné výšky mají například různě široká ramena a boky. Najít vhodnou kombinaci jednotlivých dílů skafandru pro ženu je tak dost obtížné, najít ji pro dvě ženy se ukázalo být nemožné.
Na této příhodě lze ilustrovat, jak i ty nejbystřejší mozky světa dokáží snadno zapomenout na polovinu obyvatel naší planety. V tomto případě to skončilo ostudou, které se lze zasmát. V jiných případech toho ale moc k smíchu není. Jde při nich o zdraví žen a mnohdy dokonce o jejich život. A tak třeba americké policistky nosí ochranné vesty proti útoku nožem, které nejsou konstruovány na ženská ňadra, tudíž jim dobře nesedí a část trupu nechrání. To je ale pořád marginálie ve srovnání
s tím, jaké škody napáchalo dlouholeté opomíjení žen v lékařském výzkumu.
V USA se klinické testy při vývoji nových léků před rokem 1990 soustředily takřka výhradně na muže, velmi podobná situace panovala donedávna i v Evropě. Důsledky mohly být pro mnohé ženy fatální. Jak se totiž ukázalo, na řadu léků mají odlišné reakce než muži, přičemž druhou nejběžnější odlišnou reakcí je to, že lék ženám prostě nezabírá. Nejenže se tedy vyráběla řada léků, které na ženy neúčinkují, zřejmě se také nevyrábělo množství těch, které by specificky jim pomohly. Dnes třeba víme, že hormon estrogen pomáhá tělu v boji proti různým virům (například snižuje reprodukci virů chřipky). Pouze ovšem v buňkách žen, nikoli mužů. Kdyby vědci experimentovali pouze s mužskými buňkami, nikdy by se na tyto účinky nepřišlo.
Jak snadné a běžné je opomíjet ženy, je vidět i na něčem tak banálním, jako je odklízení sněhu. Ukazuje se to na příkladu švédského města Karlskoga, kde se radnice v zimě rozhodla k neobvyklému kroku. Místo aby silničáři začali s odklízením sněhu na hlavních komunikacích, soustředili se nejprve na lokální cesty a chodníky. Ve výsledku v tamních nemocnicích rázem ubylo zraněných žen, které na zasněžených chodnících často padaly. Švédští radní si spočítali, že projet sedmicentimetrovou sněhovou nadílkou je podstatně snazší pro někoho, kdo se veze autem (většinou muži), než pro ty, kdo tlačí kočárek (zpravidla ženy). Je to zvláštní, jakkoli můžeme my muži na ženách oči nechat, zároveň vůči nim trpíme selektivní slepotou.
Víme, že hormon estrogen pomáhá tělu v boji proti různým virům. Pouze ovšem v buňkách žen, nikoli mužů. Kdyby vědci experimentovali jenom s mužskými buňkami, nikdy by se na tyto účinky nepřišlo.