Přirozený čas je nepřirozený
Brojit proti trvalému nastolení letního času je nelogické. Jde o setrvačnost myšlení kasárenského komunismu
Evropský parlament minulý týden rozhodl o zrušení střídání letního a zimního času za dva roky, takže ke změně času dojde ještě čtyřikrát. Nesouhlasil však se záměrem Evropské komise, aby si o trvalém ponechání toho kterého času volně rozhodl každý stát po svém. V červnu kvůli tomu proběhne zasedání ministrů dopravy jednotlivých členských zemí, na němž budou hledat společné řešení.
Česká vláda již loni v říjnu podpořila trvalé nastolení času zimního. Premiér Babiš v televizním rozhovoru uvedl způsobem sobě vlastním, že je pro zimní čas proto, že „dětem se nechce chodit spát, když je ještě po 21. hodině světlo“. Médii pak proběhlo i vyjádření několika expertů, že přirozený je zimní čas.
Je zvláštní, že postoj české vlády a údajných odborníků je v rozporu s většinovým stanoviskem nejen všech okolních států, ale i vlastních občanů. Podle loňského průzkumu agentury STEM/MARK se totiž jasná většina Čechů a Moravanů vyslovila pro trvalý letní čas (44 % pro letní čas, 24 % pro zimní čas a 31 % lidí odpovědělo, že jim je to jedno). A pro letní čas je i Rakousko, Slovensko, Polsko a Německo. Zcela pochopitelně budou pro letní čas i jihoevropské státy, kde se i v létě stmívá velmi brzo. Řecko se sice vyslovilo proti zrušení střídání letního a zimního času, ale pokud se bude muset nyní rozhodnout jen pro jeden čas, tak samozřejmě pro letní. Naopak skandinávské země si pravděpodobně ponechají zimní čas, neboť i tak se tam v létě stmívá bezmála až k půlnoci.
Klíčové slovo budou mít Němci Pro našince je odpověď na otázku, zda ponechat letní, či zimní čas, složitá jen zdánlivě. Při úvaze zdravým selským rozumem by většina lidí měla dokázat najít správnou odpověď sama. Základním kritériem by pochopitelně mělo být to, aby během spánku byla co nejdéle tma a naopak během denních aktivit co nejdéle přirozené světlo. A to v celoročním průměru všech ročních období. Při průměrné délce spánku osm hodin denně by ponechání zimního času mělo opodstatnění tehdy, pokud by člověk chodil spát ve 20 hodin a vstával ve čtyři hodiny ráno. Pak by plně využil toho, že půlnoc je ve 24 hodin a slunce je na obloze nejvýše ve 12 hodin. Jestliže by uléhal ve 21 hodin a vstával v pět hodin, pak by správným řešením byl letní čas, tedy posun o jednu hodinu dopředu, aby pravé poledne bylo ve 13 hodin. Pakliže se ovšem většina lidí odebírá na lůžko až kolem 22. hodiny a ráno vstává kolem šesté hodiny či později, mělo by smysl trvalé nastolení superletního času, při němž by se čas posunul o dvě hodiny dopředu, aby pravé poledne, kdy je slunce nejvýše, nastalo až ve 14 hodin.
Aby bylo jasno: Zmínku o superletním času uvádím jen jako nadsázku k lepšímu pochopení toho, zda se přiklonit k variantě letního, či zimního času. Pak by to totiž mělo „dojít“každému. Je s podivem, že ani vrcholní představitelé našeho státu ani údajní odborníci k tomuto triviálnímu úsudku nedospěli. Naštěstí o trvalém nastolení toho kterého času nebudou rozhodovat oni a rozhodující slovo bude mít osmdesátimilionové Německo, jehož obyvatelé se ve veřejné anketě většinově vyslovili pro trvalé zavedení letního času. Nadto za situace, kdy kvůli zeměpisné poloze Německa západně od nás tam nastává pravé poledne o půl hodiny později, tedy při letním času až kolem 13.30 hodin. Ve Francii dokonce až ve 14 hodin, což je ryzí superletní čas.
Naproti tomu v České republice při trvalém nastolení letního času nastane časový posun oproti přirozenému času o pouhou hodinu. Na Slovensku, v Maďarsku a v převážné části Polska dokonce jen o půl hodiny. Je proto nelogické, aby právě Česká republika proti trvalému nastolení letního času brojila. Jde o setrvačnost myšlení z doby kasárenského komunismu, kdy všichni byli nuceni vstávat jednotně za kuropění. Obchody otevíraly ráno většinou již v šest hodin, úřady fungovaly od
Zimní, tedy přirozený čas měl své opodstatnění ve středověku, kdy se chodilo spát se slepicemi a s nimi se i vstávalo
sedmi. Budíček v šest ráno byl nejen na vojně, ale dokonce i v nemocnicích, kde všem pacientům bez výjimky byla měřena ranní teplota a pacienti byli nuceni vstát a umožnit sestrám ustlat lůžko. Po uplynutí 30 let od éry komunistické totality se však postupně přibližujeme západoevropskému liberálnímu způsobu života, a to nejen životní úrovní a stylem života, ale i tím, že začátek denních aktivit se posunul do dopoledních hodin. V podvečer pak také náměstí a ulice měst již nejsou liduprázdné, jako tomu bylo dříve.
Nostalgikům toužícím po tom, aby pravé poledne bylo právě ve 12 hodin, je třeba připomenout, že tak by tomu stejně bylo jen u nás v Jindřichově Hradci, kterým prochází 15. poledník. Protože jedna otočka zeměkoule kolem své osy trvá 24 hodin, pootočí se Země každé čtyři minuty o jeden stupeň. V Ostravě tak nastává pravé poledne stejně již ve tři čtvrtě na dvanáct a naopak v Karlových Varech až ve čtvrt na jednu.
Zimní, tedy přirozený čas měl své opodstatnění ve středověku, kdy se chodilo spát se slepicemi a s nimi se i vstávalo. Pomineme-li drůbeží farmy s umělým osvětlením, doznaly od té doby biorytmy slepic a biorytmy člověka určitého posunu. Dnes je tak přirozený čas vlastně již nepřirozený.