Na „správný štempl“čeká stavebník i celé měsíce
Již jednou jsem upozorňoval na problém, který nastal 1. ledna 2018, kdy byla přijata novela zákona číslo 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Pro většinu obyvatel obcí I. typu, kteří se rozhodli například postavit rodinný dům a všechnu administrativu s tímto spojenou si vyřizují sami, nastala nová etapa života, kterou bych nazval ,,exkurzí“po různých odborech a odděleních obcí II. typu (pověřených) i III. typu (s rozšířenou působností).
V případě naší obce posuzoval před touto novelou stavební úřad v obci s pověřeným obecním úřadem povolení stavby, a to jak stavby samotné, tak i rozsah jejího umístění v souladu s platným územním plánem. To však nově neplatí a žadatel musí navštívit ještě další úřad, a to úřad obce s rozšířenou působností, aby zde získal potřebné „razítko“, které „potvrzuje“, zda stavba splňuje všechna kritéria uvedená v územních plánech té či oné obce. Na takové razítko se ovšem nečeká dny, ale měsíce.
Teprve po získání potřebného ,,štemplu“může stavebník dále pokračovat a vrátit se za úředníky do obce s pověřeným stavebním úřadem, kde začíná opět další kolo schvalování stavební dokumentace. Ovšem nedej bože, aby se jednalo o případ, kdy stavebník nestaví, jak se říká na zelené louce, ale rekonstruuje starší domek v desítky let zastavěném území. Teprve potom začne stavebníkovi v těle kolovat ten správný adrenalin při vyřizování všech možných i nemožných výjimek na využívání území. K nim pak žadatel opět musí přiložit všemožné souhlasy nejen vlastníků sousedních pozemků, ale i dotčených organizací spravujících inženýrské sítě, komunikace, vodní toky atd.
Tím se dostávám k problému, který mě osobně asi nejvíce poslední dobou trápí, a tím je zrušení okresních úřadů, které zanikly 1. lednem 2003. Problematiky, kterými se zabývaly, byly přeneseny na obce druhého a třetího stupně. Dnes mi s odstupem času však připadá, že to byl velmi chybný krok, který svým způsobem splnil úkol, a to snížení počtu státních úředníků. Ovšem bez jakéhokoli ohledu na to, že tito lidé byli ve většině případů velmi zkušenými odborníky na svých pozicích.
Proto bych přivítal opětovné vytvoření jednoho stavebního úřadu v obcích s rozšířenou působností, který by stavební agendu zajišťoval. Tento krok by spolu s elektronizací veřejné správy – zajisté přívětivě ke všem vrstvám žadatelů – urychlil proces stavebního řízení. Samozřejmostí by pak bylo personální posílení odborníky z dvojkových obcí.
Snad následující léta ukážou, zda se k tomuto kroku najde dostatečná podpora napříč politickým spektrem a zákonodárci nebudou přijímána opět jen polovičatá řešení.