Mayová se obrátila na opozici
Britští poslanci ve středu pozdě večer přijali těsnou většinou jednoho hlasu zákon, který brání odchodu z EU bez dohody. Zároveň zavazuje vládu, aby usilovala v Bruselu o další odklad brexitu. Lídři 27 členských států o tom budou jednat příští středu.
LONDÝN/PRAHA Přesně za týden dosáhne dlouhé odcházení Britů z Evropské unie dalšího významného milníku.
Datum 12. dubna totiž stanovily ostatní členské státy Unie jako termín pro brexit. Avšak pouze za předpokladu, že parlament v Londýně do té doby neschválí původně vyjednanou brexitovou dohodu, anebo vláda premiérky Theresy Mayové nepřijde s nějakými novými návrhy, jak rozluku oddálit.
Teprve ve středu večer zavázali poslanci kabinet, aby požádal vlády ostatních členských států v zemi nemají v britském politickém systému žádnou tradici, snad s výjimkou válečného ohrožení.
I sám Corbyn dával v minulých týdnech najevo, že nehodlá ustoupit ze svých původních stanovisek odmítajících vládní brexitovou dohodu. Naopak trval na tom, že Britové by měli setrvat v celní unii s EU, i když za jiných podmínek než dosud. To bylo ale pro vládu nepřijatelné, protože by tím Britové přišli o možnost uzavírat smlouvy o volném obchodu se třetími státy.
Konzervativní euroskeptici odmítají jednat s „marxisty“Teď je ale zřejmě všechno jinak, o čemž svědčí i změna atmosféry mezi Corbynem a Mayovou.
Už středeční pravidelné interpelace na premiérku v Dolní sněmovně, kde Corbyn konzervativní šéfku vlády v minulých týdnech nešetřil, naznačily, že lídři konzervativců a labouristů se pokusí překonat několikatýdenní blokádu nějakou dohodou.
Corbyn přitom v otázce členství Spojeného království v Evropské unii dlouho lavíroval. Šéf labouristů, který prosazuje výrazně levicový program počítající například se zestátňováním a vyššími daněmi pro bohaté, dával opakovaně najevo, že EU pro něj není prioritou.
Před referendem z konce června 2016, které rozhodlo o odchodu země z Unie, jeho strana sice formálně podporovala setrvání. On sám ale členství za „srdeční záležitost“nikdy nepovažoval. Naopak v minulosti patřil k odpůrcům integrace, neboť v ní viděl nástroj globálního kapitalismu.
Proto se ani během referendové kampaně za členství v EU nebil. Na straně druhé vděčí Corbyn za své zvolení mladým aktivistům, kteří naopak EU většinově podporují. Právě oni ho zřejmě tlačí k tomu, aby pomohl zabránit „tvrdému“brexitu bez dohody.
Jakékoli rozhovory s Corbynem ovšem působí jako „červený hadr“na nejhlasitější odpůrce premiérky v řadách její vlastní Konzervativní strany. Mnozí z nich jsou pobouřeni představou, že Mayová by nakonec mohla dosáhnout nějakého kompromisu s „Corbynovými marxisty“.
Bývalý ministr zahraničních věcí Boris Johnson, který loni v červenci odstoupil kvůli nesouhlasu s údajně příliš kompromisním postojem vůči EU, v reakci na nejnovější vývoj prohlásil, že brexit prý bude nakonec tak měkký, že se jeho idea úplně rozplyne. A v tom právě spočívá největší obava tvrdých euroskeptiků, že brexit se nakonec bude tak dlouho odkládat, až z něj úplně sejde.
Klíčový bude postoj unijních lídrů, kteří by měli o požadavku Britů o prodloužení lhůty rozhodnout příští týden. Pokud by na to kývli, budou se muset Britové zúčastnit koncem května voleb do Evropského parlamentu, ačkoli to nebylo vůbec plánováno a i samotná EU již snížila počet křesel v unijním zákonodárném sboru.