Právo na sklenku
Buďme opatrní s alkoholem za volantem
Alkohol máme my Češi tuze rádi, společenská tolerance pití je u nás nebývalá, a tak se ODS rozhodla prolomit nulovou toleranci alkoholu za volantem. Otevřít debatu na toto téma není žádný zločin, nesmí se to ale dělat tak, jako to udělali občanští demokraté, kteří se dopustili dvou argumentačních faulů. Jednak svůj návrh podepřeli tvrzením, že desítka zemí, v nichž je nejnižší nehodovost, má zároveň povolenou určitou hranici alkoholu za volantem. Za takový argument by někdejší vysokoškolský profesor Petr Fiala měl vrátit diplom. Korelace totiž neimplikuje kauzalitu. To, že se nějaké jevy vyskytují vedle sebe, přece neznamená, že jeden zapříčiňuje druhý. Tím druhým faulem pak bylo tvrzení, že když můžeme tolerovat hladinu půl promile alkoholu v krvi u vodáků, měli bychom ji tolerovat i u řidičů. Při vší úctě, ještě nikdo neviděl kajak, který by se řítil více než stokilometrovou rychlostí a mohl se ve zlomku vteřiny proměnit ve smrtící zbraň.
Ale ironii stranou, existuje řada důvodů, proč by měl být v Česku alkohol za volantem tabu. Obecným argumentem mohou být lékařské studie, dokládající, že již pouhé 0,5 promile alkoholu v krvi vede k tomu, že řidič má sníženou koordinaci i schopnost sledovat pohyblivé předměty. Zároveň ale narůstá jeho sebevědomí, což může vést k přeceňování vlastních schopností. Mizerných sebevědomých řidičů už na českých silnicích jezdí dost, netřeba přidávat další.
Je také dost těžké si představit, jak přesní budou řidiči v odhadu, kolik toho mohou vypít. Zvláště pak s ohledem na to, že pokud jde o alkohol, Češi zrovna výraznou sebekázní nevynikají. Všichni víme, jak to dopadá, když se do hospody vyrazí na jedno pivo.
Pak je tu alespoň pro někoho argument ultimátní. Svoboda a právo dát si jedno pivo a pak sednout za volant přece nemůže převážit riziko, že kvůli prolomení nulové tolerance přijde na silnicích byť jeden jediný člověk o život.
Výše řečené neznamená, že současná právní úprava je ideální. Nulová tolerance nemá sloužit k buzeraci řidičů a její minimální porušení by neměly následovat drakonické tresty. Přesně to se ale bohužel občas děje. Příkladem budiž nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, který zamítl stížnost řidiče, jemuž vadilo, že na půl roku přišel o řidičský průkaz, neboť, považte tu hrůzu, nadýchal 0,03 promile.