Cesta nikam?

posunula směrem k civilizované Evropě. V celém postsovětském prostoru (kromě pobaltských zemí) to byly jediné svobodné a demokratické volby. Tak je shledali i objektivní zahraniční pozorovatelé. Je toto cesta odnikud nikam?

Připočtěme k tomu svobodu tisku, důslednou dekomunizaci a zejména desovětizaci veřejného prostoru, pro Ukrajinu tak důležitou. My Češi těžko pochopíme, z jak hlubokých bažin vykročila dnešní Ukrajina na cestu národní svobody a demokracie. My jsme dozráli v moderní evropský národ v bonhomním objetí vídeňské monarchie, Ukrajina v objetí ruského impéria umírala. Jen pro srovnání: každý plukovník rakouské armády musel po roce 1866 ovládat menšinový jazyk svého mužstva, pokud dosahoval 40 procent. Za ukrajinštinu v armádě ruské byla v lepším případě nagajka, v horším ulička s patnácti nabijáky na každé straně. Básník Taras Ševčenko by mohl vyprávět.

A korupce na Ukrajině? Také to je letitý import z východu. Už car Mikuláš I. řekl, že úředníci platy nepotřebují, protože si nakradou. A tento ruský vynález se po staletí vlísával do genů ukrajinské společnosti.

Hospodářsky je na tom Ukrajina jistě nevalně. Propad dvaceti procent HDP po Majdanu se už změnil v mírný růst (cesta odnikud nikam?), ale zátěž spravedlivé války o své donbaské hranice je značná. Ukrajina totiž musela svoji armádu z gruntu postavit, vyzbrojit (v kritických dnech pomohli oligarchové) a očistit od ruských agentů. Ukrajinské ekonomice sice pomáhají západní finanční instituce, zejména středoevropské země ji však oslabují odčerpáváním jejich pracovníků. Ale s rukou trhu se asi nic dělat nedá.

Ukrajina si rozhodně nezaslouží být ohazovaná despektem. Ruskem oloupená o Krym, s ruskou okupací Donbasu dere se ke svobodě a k evropským hodnotám. Jak se jí to podaří, nevím. Avšak vězme, že pokud je Ukrajina svobodná a samostatná, dotud budou chutě Moskvy na obnovu svého vlivu ve střední Evropě jen marným snem. JIŘÍ HANÁK