Tam, kde nezamykají
Osobní výběr ze světového tisku
Občas slýcháme příběhy ze vzdálených krajů oplývajících jinými zvyky. Třeba o tom, že ve Švédsku se na venkově ještě nezamykají domy, a vstoupíte-li omylem do cizího, nic se nestane. Překvapivě je to téma i v USA. I na tamním venkově panují zvyky, na které Newyorčan hledí jako na legendu. Líčí to David Brooks v The New York Times v článku Co nás může naučit rurální Amerika.
Brooks je zvláštní fenomén – ryzí antitrumpovec, ale v rurální Americe, v kraji, jenž Trumpa většinově volí, odmítá vidět nepřítele. Odmítá ho izolovat a naopak v něm hledá poučení, čímž v dnešních USA působí jako vymírající druh.
Poučení mu dal i týden na nebraském venkově. Je to oblast chudá, kde polovina žáků dostává obědy zdarma či se slevou. Autor ale zdůrazňuje, že neviděl patologické jevy spjaté s chudobou. Skoro každý pracuje. Nebraska má šestou nejnižší nezaměstnanost v USA, je na 12. místě v délce dožití, na 7. místě ohledně úplných rodin, zločinnost je nízká a mnozí lidé ani nezamykají svá auta a domy.
„Jedna žena mi říkala, že když přišla domů, už se svítilo. Nejprve si myslela, že ji předešel manžel, ale byl to instalatér. V hospodě se totiž zmínila, že mají ucpaný odpad. Když jel instalatér kolem, zašel do domu a spravil to,“píše Brooks.
Jistě, je to banální sdělení. Ale našinec se neubrání dojmu, že v sobě opravdu nese závažné a inspirativní poselství.
***
Pohled na jiný svět v téže zemi nabízí opět The New York Times, nyní z Los Angeles. Rozette Ragová píše, jak se tam mohou spřátelit padesátnice. Ano, dvacátnice, třicátnice či čtyřicátnice se snadno skamarádí v práci či skrze děti. Ale padesátnice (jde o skupinu označovanou 50+, v praxi o ženy mezi 50 a 75 lety) to mají těžší. Dale Pollekoffová (71), grafička a bezdětná single, se do Los Angeles přistěhovala roku 2000, a aby si v megapoli protkané dálnicemi a čtyřiadvacetihodinovým ruchem našla kamarádky pro výlety, musela založit webovou stránku.
To autora těchto řádek zaujalo. I on pořádá výlety pro kamarády, ač k tomu nepotřebuje web a vystačí si s e-mailem. Proto se chtěl dozvědět, jak to dělá konkurence v nerurální Americe.
Dozvěděl se leccos. Třeba to, jakou radost mají tamní kolegyně z Lindsie Carlsenové (73), která se identifikuje jako transsexuálka, neboť ve věku 59 let „tranzitovala“(je to výraz známý z astronomie, z hledání exoplanet přecházejících přes sledovanou hvězdu, ale zde znamená přechod mezi gendery). Leč nedozvěděl se to hlavní: zda si i progresivní americké padesátnice říkají mezi sebou „holky“– jak je to běžné u nás. Adolescenti si z toho dělají legraci, ve zralém věku ten příklad ale sami zhusta následují. Pro pořádek a rovnoprávnost: co se týče „kluků“, platí to taky.
***
Že kamarádění má své meze, připomíná Jan Fleischhauer na webu Spiegel Online v textu Vinen kontaktem. Na oslavu narozenin ho pozval bývalý kolega, novinář Matthias Matussek. Ale byl tam i autorovi neznámý aktivista identitářů, před lety podmíněně odsouzený za ublížení na zdraví. Výsledek: Fleischhauer se stal terčem hnojometné palby za to, že prý slaví s neonacisty.
Jeho shrnutí stojí za zamyšlení. Připomíná, že kdysi byl na večírku, jehož se účastnila i Astrid Prollová, spoluzakladatelka teroristické RAF, jež seděla čtyři roky za žhářství a loupežné přepadení. Či na večírku s Bommi Baumannem z levicově radikálního Hnutí 2. června, jenž seděl pět let za přepadení banky a pumový útok. „Mám velmi široký okruh přátel a známých,“píše Fleischhauer. „K mým přátelům patří lidé stojící daleko nalevo, mezi nimi anarchisté snící o životě bez státu. Přátelím se dokonce s lidmi, které osud zavál k povoláním, o jakých mnozí nedokážou mluvit, aniž by se červenali.“
Upřímně, kontakty na neběžné lidi zleva i zprava patří k definici žurnalisty.
Brooks je zvláštní fenomén – ryzí antitrumpovec, ale v rurální Americe, v kraji, jenž Trumpa většinově volí, odmítá vidět nepřítele. Hledá v něm spíš poučení.
***
Když už jsme u žurnalistiky a povolání vzbuzujících ruměnec, je tu jedna prestižní blogerka na webu Die Welt. Narodila se roku 1984 v NDR jako Klara Johanna Lakomy, vystudovala filozofii na Humboldtově univerzitě, působí jako luxusní prostitutka (1000 eur za večeři, 3000 eur za noc) a píše články pod jménem Salomé Balthus. Na ukázku z loňska:
„Jsem prostitutka. Mé ceny najdete na mém webu. Pohansky se tím bavím a vyžiju z toho. Tak dobře, že si můžu dovolit jen tak pro požitek sloupkovat.“
Neevokuje Jiřího Paroubka v ženském provedení? Kdo z vás to má?