Na sami být ná
S literárním historikem Michalem Přibán doma svépomocí knihy a časopisy a z v budoucno
svou činnost soudně perzekvován, ale nějací regionální opisovači pár knížek do vězení šli? Šlo o míru závadnosti textů?
Musím říct, že touto otázkou jsme se nestihli zabývat. Z toho, co jsem vypozoroval, bych řekl, že o míru závadnosti textů nešlo, respektive že s tímto kritériem žádný vydavatel nemohl počítat jako s případnou polehčující okolností. Čím dál od center, tím bylo méně disidentů, takže když se tam někdo takový objevil, byl pod drobnohledem. Kdo byl na venkově, byl ohroženější, to asi platí.
Z archivních dokumentů se mi zdá, ale je to jen subjektivní dojem, že v některých případech estébáci vytrvale monitorovali ty, koho už znali, a sledovali jejich případné nové přátele a spolupracovníky. Pokud ale vznikla nějaká skupina mimo disent a měla štěstí, mohla jim docela úspěšně unikat – mluvíme o vydavatelích literárního samizdatu, nikoli o jiné činnosti disentu. A někdy si estébáci zřejmě nestíhali předávat své poznatky. Když v listopadu 1989 začaly v Brně demonstrace, jednu z prvních na náměstí Svobody moderovali Břetislav Rychlík a Miroslav Donutil. Když se podíváte do svodek, které StB posílala z krajské správy do centra, najdete tam něco v tom smyslu, že „na pódiu byli dva prozatím neustanovení brněnští herci“. Ti příslušníci byli tehdy na náměstí jediní, kdo nevěděl, jak se ti dva na pódiu jmenují.
Někdy mě míra ignorance pracovníků StB skutečně překvapí. Nedávno mi kolegyně Petra Loučová ukázala dokumenty, z nichž vyplývá, že mezi pracovníky StB na počátku 70. let byli takoví, kteří neznali jméno Josefa Škvoreckého. Kdo ví, kde žili v letech šedesátých...
LN Máme i opačné příklady, že by si estébáci ty zabavené materiály se zájmem četli?
Myslíte-li zájem čtenářský, tak nevím, dost o tom pochybuji. Ale připomněl jste mi jednu historku z konce 80. let. Mému kamarádovi Martinu Reinerovi se tehdy podařilo vyjet do Anglie a navštívit tam básníka Ivana Blatného. Dostal od něho nějaké rukopisy a od exilového nakladatele Alexandra Tomského nějaké knížky z edice Rozmluvy. Při návratu mu to našli a zabavili, jenže do toho přišel Listopad