Praha, Paříž, Ekvádor
Otto, starší z bratří, se narodil ve středočeské Líbeznici v roce 1887, Karl tamtéž o sedm let později ve významné židovské rodině Huga Kohna-Kagana a Amálie, rozené Porgesové. Bratři vystudovali na pražské německé technice, Karl pak ještě pokračoval u Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění. Oba vládli němčinou stejně dobře jako češtinou.
Nejstarší stavby bratří, kteří si v roce 1921 otevřeli architektonický ateliér, jsou ovlivněny německým expresionismem, jak je patrné na činžáku v ulici Na
Výtoni 10 nebo na přestavbě paláce firmy Rössler und Fischer v dnešní ulici Politických vězňů 15 se zajímavým motivem konkávních nik v horním patře. V centru Prahy navrhli také dva zajímavé paláce s motivem výrazných okenních šambrán: Brockův dům v Rybné ulici 9 a palác Metro v Revoluční 21, který zdobí čtveřice karyatid neznámého sochaře z okruhu Jana Štursy, snad sokolovského Wilhelma Srpa-Schlossbauera. Oba domy v katastru Starého Města byly nedávno opraveny.
K pozoruhodným postavám pražské meziválečné architektonické scény patřili bratři Otto a Karl Kohnovi. Později však bohužel upadli v zapomnění. Dnešní tip na architektonickou vycházku je tedy zároveň pokusem o jejich připomínku.
Od neobaroka k funkcionalismu
Ve stejné době navrhli Kohnové také několik rodinných domů pro prominentní pražskou klientelu ve známých vilových enklávách. Na těchto stavbách je patrné, že bratři dobře zvládali různé styly od neobaroka až po funkcionalismus. Patří k nim Lobkowiczův dům ve Švédské ulici 45 na smíchovských Hřebenkách, vila rodiny Coudenhove v nedaleké ulici U Nesypky 10, dům továrníka Becka na dejvických Viničních horách 2 na Hanspaulce či menší funkcionalistické vily v barrandovské ulici Pod Habrovou 11 v Hlubočepích a v ulici Na Truhlářce 7 na libeňské Rokosce.
Nejzajímavější jsou pak dva rodinné domy s nezvyklou pultovou střechou. Jde jednak o smíchovskou vilu v ulici Ke Klimentce 51 a zejména vlastní dům na Hřebenkách pod strahovským stadionem (ulice Pod Fialkou 2), který je zasazen do velké romantické zahrady s terasami a bazénem. Dům byl mimochodem rodině v 90. letech v restituci vrácen a autor těchto řádek se tam zúčastnil dojemné rodinné oslavy, kterou uspořádal syn Otta Kohna Joseph, známý americký matematik a pedagog Princetonské univerzity, spolu s tehdy již téměř stoletou vdovou po Karlu Kohnovi Verou – respektovanou ekvádorskou psycholožkou původem z Prahy. Tehdy jsme také navštívili řadu staveb obou bratří v Praze, většina z nich byla ovšem ve velmi špatném stavu, což se naštěstí od té doby změnilo.
Vila jako dort
K pozdním pražským realizacím obou bratří patří jednak některé svým pojetím velmi moderní hrobky na žižkovském Novém židovském hřbitově, jednak činžovní dům ve Veverkově ulici 1 v Holešovicích, charakteristický hezkým motivem balkonů přes nároží, z nichž ten horní má kruhovou podestu. Za pozornost stojí i projekt bloku celkem čtrnácti činžáků při dnešní ulici Milady Horákové 72–96 v Bubenči, zvaný Molochov. Stavěl se těsně před válkou, obsahoval luxusní byty, ale definitivní vnější tvář mu dal až architekt Josef Havlíček (viz Orientace 16. března). Kohnové navrhli polovinu těchto činžáků, včetně dispozic, detailů i prodejen a populární (dnes již bohužel zaniklé) kavárny Letná v parteru.
Mimo Prahu se Kohnové příliš neuplatnili. Ve Starých Splavech navrhli dva rodinné domy a přestavbu penzionu Rut, který spravovali jistí manželé Formanovi – rodiče režiséra Miloše Formana, jenž tam prožil šťastné dětství. Oba však za války zahynuli v koncentračním táboře. Dnes ovšem víme, že pravým otcem světoznámého režiséra byl právě architekt Otto Kohn.
Poněkud výstřední stavbou je válcovitá vila připomínající dort, kterou bratři Kohnové navrhli v Týnci nad Sázavou extravagantnímu vynálezci a podnikateli Františku Janečkovi, zakladateli továrny na motocykly Jawa. Nezvyklá budova je dnes výraznou dominantou města, nedávno byla po letech chátrání opravena.
Na další projekty nebyl čas, oba bratři spolu s další osmnáctkou příbuzných prchli v roce 1938 do Paříže, odkud pak Otto a Karl s manželkami pokračovali do ekvádorského Quita. Ty, kteří zůstali v Evropě, nakonec pohltily koncentrační tábory.
V Jižní Americe se dařilo především Karlovi, který se podílel na urbanistických projektech i návrzích řady staveb, mezi nimiž vyniká především Casa Kohn-Schiller – tedy vlastní vila v organickém stylu s osobitým interiérem. Dům je bohužel ohrožen novými stavebními záměry, ačkoli patří k oceňovaným stavbám moderní jihoamerické architektury.
Otto Kohn působil od roku 1945 v New Yorku jako bytový architekt. Zemřel v roce 1965. Jeho mladší bratr Karl, který ani ve vzdálené zemi nezapomněl na svou vlast, jak o tom svědčí četné obrázky Prahy, jež maloval, zemřel v roce 1979, tedy právě před čtyřiceti lety.