Pojišťovnictví není nuda
Byznys ovlivňuje dynamika pojistných podvodů, jejichž fenomén existuje napříč všemi zeměmi
problém, u nás o to víc, že potřebujeme, aby lidé pracovali po nocích a o víkendu, což spousta lidí není ochotna přijmout. Kromě toho potřebujeme, aby byli naši zaměstnanci psychicky odolní, uměli cizí jazyky a zároveň měli určitou touhu lidem pomáhat.
LN V současnosti řídíte společnosti hned v deseti zemích střední a východní Evropy, který z trhů má pro vás největší potenciál?
Jednoznačně Polsko, hned druhé je pak Česko. Jinak musím říct, že země, v nichž působíme, se dělí na dva naprosto odlišné světy. Rusko a Ukrajina tvoří jeden a střední Evropa druhý. Naším motorem je jednoznačně ten svět středoevropský.
LN Dají se z dat, která máte, vyvodit rozdíly v chování pojištěnců v jednotlivých zemích?
Ano. O typickém Polákovi, Čechovi či Rakušanovi jsem schopen říct poměrně dost. V Česku si například nikdo nekoupí autoasistenci jen tak. Vždy jen jako službu přibalenou k něčemu jinému. V Polsku je to naopak naprosto běžné. Částečně je to tím, že Poláci jezdí rádi na dovolenou autem a jsou ochotni překonávat obrovské vzdálenosti. Dvojnásobné ve srovnání s námi. Rakušané mají pro změnu nastaven sociální systém tak, že by je nikdy nenapadlo zaplatit si cestovní pojištění, když jedou do zahraničí na eurovíkend. Když ale cestují doma na hory, tak si jej zaplatí vždy, protože by je nějaký úraz přišel draho. V Polsku má zase skoro každý pojištění chronických chorob, tady ani pomalu nevíme, co to je.
LN Pojišťovnictví je obor, v němž se bezpochyby občas setkáte s pokusy o podvod. Jak častá je to praxe?
Je to fenomén, který existuje napříč všemi zeměmi, byť si troufám říct, že Češi jsou v tomto ohledu docela daleko. Třeba v Polsku je
podvodů statisticky méně. Máme dvě kategorie podvodníků. Ti první to jenom zkusí, ti druzí jsou profesionálové. V případě pojištění automobilů je to vcelku jasné, tam když si třeba přeměříme místo nárazu, tak často neodpovídá škodám na druhém voze, poškození je třeba o dvacet centimetrů výše. Jindy si lidé případ kompletně vymyslí. Dalším fenoménem jsou lovci nehod, kdy vyslanci autoservisů a půjčoven vozidel nějakým způsobem dokážou dorazit na místo nehod dříve než policie a instruují řidiče, na co všechno mají právo, čímž maximalizují škodní výlohy.
LN Jak často se stává, že se někdo ve vzdálených zemích skutečně zraní a kolik to pak stojí?
Samozřejmě se to stává. Loni jeden pán spadl v USA do popelářského vozu, který následně začal drtit odpadky a těžce jej zranil, Někomu jinému zase selhala v Indonésii játra. Každý rok se stanou tak čtyři podobně bizarní případy a až čtyřicet dalších zajímavých. Je to nákladné, například ten zmíněný indonéský případ znamenal náklady takřka sedm milionů korun. Po převozu do Singapuru, aby opravdu přežil, vyskočily náklady o čtyři miliony korun.