O bytové krizi

pračka, klimatizace, zkrátka – jejich elektroměr sebou nevrtí, a podle spotřeby lze tudíž identifikovat prázdný byt, majitele nahlásit a zatím nikoli zavřít, jak by se dalo soudit z hlavního reklamního taháku strany Pirátů, tedy z vězeňského autobusu s namalovanými pochytanými padouchy. Zavírat ne, ale danit, až zčernají a nahamouněných bytů se vzdají ve prospěch potřebných rodin s malými dětmi.

Druhý přístup je německý. V Berlíně jsou demonstrace, nad hlavami zástupů rudé a duhové vlajky. Ty rudé jsou snadno pochopitelné, tak to nad hlavami zástupů už vlávává. Ty duhové chápu míň, až dosud jsem si myslel, že intimní věci jsou intimní věci a vida, on má Václav Klaus pravdu, je to politický program. Ten je přímočarý – bohaté majitele bytů, najmě pak korporace, je třeba vyvlastnit s výsledkem? K vyvlastněným bytům budou mít přístup potřebné rodiny s malými dětmi.

Ať si o jednom či druhém anebo ještě dalším přístupu myslíme cokoli, jedno je zřejmé – volné byty za rozumnou cenu nejsou. Bizarní nápady Pirátů anebo masové akce Berlíňanů vyvolávající nepříjemné vzpomínky by bez permanentní bytové krize nemohly vzniknout. Právě ta trvalost je na bytové krizi zarážející.

Když se podíváte kolem sebe po nabídce hmotných statků, všechno je v rozumné míře dostupné. Není třeba ani hladovět, ani chodit nahý. V desetimilionovém státě je pět milionů osobních aut a jeden milion lidí jezdí na dovolenou do ciziny. Proč jenom ty byty nejsou?

Známý staví za Prahou domek. Slušný, patrový, rozpočet suma sumárum pět milionů, bude to splácet třicet let. Je to pěkný ranec peněz, ale za pět milionů pořídíte v Praze pidibyteček. Kam jdou ty prachy? Když je něco divného a proti rozumu, vždycky za tím někdo stojí a mastí si na tom kapsu. Takže i ty pitoreskní nápady Pirátů a demonstrace v Berlíně mají nejen jasný důvod, ale snad i smysl. Že se někde něco nějak stane, ledový příkrov praskne a ledy se hnou. Praskliny zatím nejsou vidět ani vlasové, ale už to docela duní. ONDŘEJ NEFF