Vivat Dejvice!

Vpondělí se dovršila Zkáza Dejvického divadla, herci zabili a sežrali rekvizitářova psa, aby do nich vešel duch divadla. Ten byl ukryt v syrečku, kde si tiše zasmrádal a nikdo mu nevěnoval pozornost. Jen obětované psisko. Zda téměř kanibalská hostina splnila svůj účel, je i po propočtech Martina Myšičky otevřené... V každém případě ale platí, že finis coronat opus, poslední díl televizního seriálu o obskurním upadání oblíbené scény dopádloval do vod ryze surreálných, případně mysticko-ezoterických, aniž by ztenčil nálože nadsázky a výsměchu. Tenhle Monty Python po česku je hlavně svědectvím o tom, že se dejvická parta nebere až tak vážně a nemá svou profesi za velebné poslání. Protože alfou a omegou seriálu zůstala skvělá sebeironie a pak to, jak vynalézavě si autoři hrají nejenom s žánrem televizního seriálu, ale také s divákem, jemuž nabízejí k uvěření rozmanité bizarnosti. Šikovně jim dodávají punc autenticity, což třeba výtečně zafungovalo v díle o šmejdech. Balanc na hraně autenticity a někdy až snové fantasmagorie podpořilo i herecké zapojení „civilů“. Počínaje ředitelkou Evou Kejkrtovou a dramaturgyní Evou Sukovou všichni hráli sami sebe a s naprostou přirozeností se vnořili do absurdních situací. Scenáristé Miroslav Krobot a Ondřej Hübl nejspíš pokaždé vyšli z reálné situace, nápadu, který ovšem rozvinuli do divokých peripetií, nemluvě o výborně napsaných dialozích a slovním humoru. Inscenace Dejvického divadla mají svou poetiku a ta je daná nejenom režijním uchopením, ale i souhrou ansámblu, jeho pěstovanou stylovostí. A ono se – světe, div se! – právě tohle podařilo přenést na obrazovku. Jako praktická ukázka toho, co znamená slyšet se navzájem, neboť z této premisy vyvěrá humor i kreativita. Krobot po příchodu do Dejvic dokázal sestavit nevšední soubor. Nevím, zda měl virguli, ale intuitivně našel lidi (tehdy neznámé talenty z různých divadel), kteří umějí být týmovými hráči i individualitami zároveň. Je potěšující, že i po Krobotově odchodu Dejvice po jisté stagnaci zase chytly druhý dech, na Zelenkově Eleganci molekuly to bylo dobře vidět. A příští týden se Dejvičtí předvedou v Ibsenovi, což je dramaturgický průlom, který budí pozornost.