V „Bibiho“mantinelu

Proč izraelští voliči lámou nad tradiční levicí hůl

Psát k volbám ještě před oznámením výsledků může mít smysl snad jen v případě Izraele. Pro evropská i česká média je středem zájmu dosavadní premiér Benjamin Netanjahu. „Bibi“je řazen do party s Trumpem, Putinem, Orbánem, Módím či Bolsonarem. Je fotografován s heslem: „Netanjahu. Zvláštní liga. Likud.“Provokuje k titulkům typu „Izrael hlasuje o Netanjahuovi“. Rozděluje společnost arogancí i tím, jak přehlíží své stíhání. Ale zásadní otázka zní jinak: Pokud je Netanjahu tak kontroverzní a arogantní, pokud odmítá mírový proces s Palestinci a zatahuje zemi do rizika, proč to vše nenahrává k úspěchu tradiční labouristické levici? Proč se místo ní elektorát spoléhá na to, že se najde nějaký „Antibibi“? (Teď je jím generál Benjamin Ganc.)

Ať už hlasování vyzní jakkoliv, ať prezident Rivlin pověří sestavením vlády Netanjahua, či Gance, hlavní poselství voleb je v něčem subtilnějším. Osobně se Netanjahu voličům zajídá, ale hlasují pro to, co hájí jeho politika. Nad labouristy zlomili hůl (jejich poslední premiér byl Ehud Barak v letech 1999–2001) ne proto, že heslo „mírový proces“pohřbil Netanjahu, ale proto, že levicovou vizi soužití zmrazili sami Palestinci sebevražednými atentáty, raketami či tunely mířícími z Gazy.

Netanjahu není příčinou, ale důsledkem toho všeho. Deset let jeho vlády bylo nejklidnější dekádou za 71 let trvání Izraele, přiznává i Anšel Pfeffer v liberálním a protinetanjahuovském listu Ha-arec. Proto se v Izraeli přestaly střídat vlády pravice a levice. Proto – ať bude premiérem Netanjahu, či Ganc – se do značné míry stále pojede v mantinelech nastavených za vlády „Bibiho“.