Přestaňme strašit „říší zla“
Současné Rusko není náš úhlavní nepřítel. NATO by se mělo mnohem více soustředit na mírovou diplomacii
separatistů a anexe Krymu, evidentně došlo až v reakci na „majdanský puč“. Myslím, že v tom donbaském konfliktu se chovají všichni, tedy jak separatisté a jejich ruští podporovatelé, tak ukrajinská vláda jako nezodpovědní dobrodruzi.
Rusku se vytýká i to, že vede se Západem informační válku, ovlivňuje výsledky voleb atd. Ale – jakápak „válka“? Vždyť ve skutečnosti se jedná jen o propagandu. I Západ přece vede propagandistickou kampaň proti Rusku. Do Kyjeva jezdili během majdanských demonstrací západní politici a podporovali protivládní demonstranty. Dovedete si představit, že by podobně jezdili vysoce postavení ruští politici do Paříže podporovat tzv. žluté vesty nebo do Londýna podporovat brexitéry? A jaká by byla americká reakce, kdyby v Mexiku zavládl otevřeně protiamerický režim a na jeho území by byly rozmisťovány ruské jednotky?
Ta nynější protiruská kampaň, která z Ruska dělá jakousi „říši zla“, srovnatelnou snad se stalinismem, je podle mého názoru absurdní. Je přece očividné, že dnešní Rusko je něco úplně jiného než někdejší SSSR. Ten byl skutečně hrozivým protivníkem zejména proto, že se opíral o propracovanou ideologii se světovládnými ambicemi. Tu dnešní Rusko samozřejmě nemá; je to jen jedna z celkem „normálních“kapitalistických zemí (momentálně asi politicky docela podobná například Turecku) s obvyklými více či méně oprávněnými regionálními zájmy. Rusko je určitě mnohem svobodnější země než bývalý Sovětský svaz – lidé mohou svobodně cestovat, existuje opozice (slabá, ale asi hlavně vlastní vinou) i řada nezávislých médií, konají se protestní demonstrace i relativně regulérní volby.
Nikdo rozumný snad nemůže vážně tvrdit, že naši republiku Rusko jakkoli ohrožuje. Jsem proto přesvědčen, že bychom se měli snažit, aby se naše vztahy s Ruskem zlepšily. EU by měla zrušit sankce, které jsou stejně spíše kontraproduktivní; ostatně – byly nějaké sankce za to, co jiní napáchali v Iráku, Sýrii, Libyi, Srbsku či Jemenu?
Co z toho plyne ohledně našeho členství v NATO? Jsem přesvědčen, že tato organizace by měla v první řadě začít důsledně respektovat svůj hlavní princip formulovaný v 1. článku zakládající smlouvy, tedy řešit hrozící konflikty všemi dostupnými mírovými prostředky. Místo toho se Aliance v rozporu se svým původním posláním v uplynulých více než 20 letech tragicky vojensky angažovala v konfliktech, které přinesly rozvrat několika zemí a vytvořily palčivý uprchlický problém.
Nikdo rozumný nemůže tvrdit, že naši republiku Rusko jakkoli ohrožuje. Jsem proto přesvědčen, že bychom se měli snažit, aby se naše vztahy s Ruskem zlepšily.
Jde to i bez NATO
Slýcháme také, že vynakládáme málo prostředků na vojenské účely. Podle mého názoru je těch nynějších 1,1 procenta HDP až příliš, protože žádné reálné nebezpečí nevidím (znovu opakuji – neříkejte mi, že tím nebezpečím je Rusko!).
NATO by tedy podle mého názoru mělo opustit nynější silovou strategii vyhovující asi jen americkému a evropskému vojensko-průmyslovému komplexu a vrátit se k energické diplomacii a „reálpolitice“beroucí v úvahu i oprávněné ruské zájmy. Kdyby bylo po mém, vůbec by mi nevadilo, kdybychom z NATO vystoupili. Pokud bychom tak učinili, ocitli bychom se v dobré společnosti států EU jako Rakousko, Švédsko či Irsko.