Nepapouškujme už ruskou propagandu
Článek imunologa Václava Hořejšího (LN 10. 4.) demonstruje platnost logického zákona „ex falso sequitur quodlibet“, což lze přeložit jako „z nesmyslu plyne cokoli“. Nepravdivých předpokladů je jeho text plný a jakýkoliv závěr na nich utvořený pak stojí na vodě. Mýlit se je lidské. Co je smutnější, je počet argumentačních faulů, které autor dokázal doslova zopakovat po kremelské dezinformační mašině.
Ve zkratce: autor praví, že za zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem může Západ, že Rusko nepředstavuje hrozbu, tedy že NATO je přežitek a nemá se věnovat obraně před neexistujícím nebezpečím. Rusku prý je vytýkána jen podpora donbaských separatistů a anexe Krymu, která je údajně jen reakcí na „majdanský puč“. Každý krok v této argumentaci je lež, kterou se několik let snaží šířit oficiální dezinformační ekosystém Kremlu i méně oficiální zdroje, jež narativy tohoto ekosystému šíří – ať už vědomě, či nevědomě. Ovšem bez ohledu na to, kolik lidí tyto lži zopakuje, nestanou se pravdou.
Je lež, že za zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem může Západ. Rusko mělo od NATO, EU i G7 exkluzivní podmínky, podmínky nesrovnatelné s žádnou jinou zemí na světě. Do klubu nejvyspělejších světových ekonomik bylo Rusko přizváno přesto, že tam ekonomicky nemělo co dělat. Seznam dohod a smluv mezi NATO a Ruskem, potažmo EU a Ruskem nemá obdoby u žádné jiné země světa. Rusko mělo vždy mnohem exkluzivnější zacházení, než jaké by jeho ekonomická síla či jeho nedemokratický režim zasluhovaly. Zhoršení vztahů způsobila jen a pouze ruská agrese – jako první hybridní útok na Evropskou unii v roce 2007 v Estonsku; jako vojenská agrese a trvající okupace části Gruzie; a jako první násilná teritoriální anexe od dob Hitlera, které se dopustil Vladimir Putin na Krymu.
Ta nebyla reakcí na nějaký „puč“– to je další kremelská lež. Revoluce důstojnosti byla demokratickou reakcí na obrat prezidenta Janukovyče, který po letech slibů užší integrace s EU na přímý nátlak Putina odmítl podepsat asociační dohodu s EU. Ukrajinci však chtěli na rozdíl od Janukovyče a jeho loutkovodičů v Kremlu s Evropou spolupracovat, a proto začal Majdan. Miliony lidí nespokojených s vládou, která odmítla plnit sliby, za něž měla aspoň minimální podporu – to není puč, to je výsostný projev demokracie. Právě proto jej Putin trestá. Jako diktátor si samozřejmě nemůže přát, aby v zemi, kterou Rusové znají, demokracie uspěla. Pak by ji mohli chtít i u sebe doma.
Je lež, že reakce Západu je způsobena jen okupací částí Ukrajiny. Jde také o zavraždění téměř 300 civilistů letu MH17. O vměšování se do demokratických procesů v celém euroatlantickém prostoru – od informačních operací kolem voleb a referend v USA, Německu, ve Francii, Španělsku, Itálii, Británii nebo Řecku až po pokus o atentát na premiéra Černé Hory. Jde o používání radioaktivních či nervových jedů, ohrožujících stovky nevinných Evropanů, pro odstranění nepohodlných svědků, jako v případě Alexandra Litviněnka a Sergeje Skripala. Jde o fyzickou likvidaci opozice v Rusku, jako je vražda Borise Němcova – proto je opozice slabá, nikoli, jak říká Hořejší, vlastní vinou.
Tímto jednáním se Rusko samo vyřazuje ze společnosti států založených na vládě práva a svobodě jednotlivce. Jestli to autor či kdokoliv jiný vidět odmítá, jde pouze o vinu na straně přijímače. A že proti agresorovi, který za posledních 70 let nemá v Evropě obdoby, nepotřebujeme jako násobně slabší země obranu mezinárodního společenství? To už je jen finální nesmysl, vyplývající z výše uvedených nesmyslných předpokladů.
Zhoršení vztahů způsobila jen a pouze ruská agrese