Mistrem zedníkem i na hřišti
Mohl by předávat své bohaté zkušenosti mladším generacím a soustředit se na rodinu. Místo toho se několikrát týdně po zednické šichtě odebere na hřiště, kde vystavuje tělo tvrdým nárazům. 51letý Martin Wasserbauer je suverénně nejstarším hráčem elitní české soutěže v americkém fotbalu. A není jen do počtu. Ostrava Steelers, jejichž barvy hájí, patří k favoritům na titul.
PRAHA Na trávníku chlápka s číslem 98 nelze přehlédnout. Jeho robustní postavu, typickou pro obranáře v tomto dynamickém sportu, zdobí několik tetování. Zpod helmy pak čouhají Martinu Wasserbauerovi dlouhé tmavé vlasy a upravený knírek.
Coby takzvaný defenzivní lineman má muž s vizáží motorkáře jediný úkol: co nejdříve vytlačit útočné hráče soupeře, aby neměli dostatek času na rozehrání, v ideálním případě je zcela zastavit. „Je to, jako když skáčete na divoké prase. Většinou mu jdu ramenem do pasu, tam je jeho slabina. Pak obejmu jeho nohy, přičemž už nemůže utéct,“líčí energicky Wasserbauer.
Rodák z Opavy hrával během školních let házenou, později závodně plaval. Přesto od mládí snil o tom, že si zahraje americký fotbal. Když za ním jednou přišel kamarád, že se v Ostravě tomuto sportu tři měsíce věnuje, neváhal. A začal psát již čtvrtstoletí trvající kapitolu, jejíž závěr je stále v nedohlednu.
Za tu dobu s ostravským týmem získal titul v roce 1997 a několikrát se stal vicemistrem republiky. Naposledy loni, když Steelers podlehli ve finále dlouhodobě nejlepšímu domácímu týmu Prague Black Panthers.
I proto větří příležitost, že by ještě jednou mohl okusit, jaké to je vystoupat na stupínek nejvyšší. Tím spíše, když pražský celek před sezonou přešel do rakouské ligy, jež je považována za jednu z nejkvalitnějších v Evropě.
„Jo, kdybychom získali titul, to už bych pak o konci kariéry přemýšlel, abych skončil na vrcholu,“směje se Wasserbauer, který by jinak s americkým fotbalem rád pokračoval do doby, kdy mu to umožní zdraví a bude platný pro mužstvo.
Do letošního ročníku Paddock ligy, jak se nejvyšší tuzemská soutěž jmenuje, vstoupila Ostrava poslední březnovou neděli duelem s dalším favoritem – Prague Lions. V atraktivním utkání na stadionu fotbalové Viktorie Žižkov, jemuž přihlíželo zhruba 1500 diváku, podlehla rivalovi 0:7.
Po zápase zase do práce
„Spíše než únavou jsem zničený tou prohrou,“přibližoval Wasserbauer pocity po zápase. „Na regeneraci stejně moc času není, zítra ráno vstávám v pět do práce,“dodal vzápětí s úsměvem ve tváři, přestože měl před sebou ještě čtyřistakilometrovou cestu domů.
„Ode mě má strašně velké uznání. Je v pozici, kdy dostává velké rány na hlavu, a stále s námi drží krok,“říká o něm spoluhráč Dominik Dvorský. „Osobně si nedokážu představit, že budu hrát takto dlouho,“dodává 21letý tahoun ostravského týmu.
A slovy chvály nešetří ani protivníci. „Vážím si podobných lidí, kteří na sobě pracují na sto procent. Pro sport jsou důležití, protože k němu dokážou přitáhnout mladé, což v americkém fotbalu potřebujeme,“tvrdí Lukáš Bencalik z Prague Lions.
Wasserbauerův recept na dlouhověkost tkví v jeho fyzické připravenosti. Třikrát týdně zvedá velké váhy v posilovně. Vždy si přidá ještě o trochu více než mladší konkurenti.
„Je stará škola, hodně silový typ,“popisuje Dvorský, který o svém týmovém parťákovi mluví jako o „fotbalovém taťkovi“.
S americkým fotbalem začínal Martin Wasserbauer v první polovině devadesátých let, kdy se tato hra u nás teprve rozvíjela.
Nyní jsou vybrané zápasy vysílány živě v televizi, doprovází je moderní grafika a čekání o poločasech krátí koncerty mainstreamových hudebníků. Mimo jiné i tyto skutečnosti jej přesvědčují, aby helmu a kopačky ještě natrvalo neodložil.
„Teď se to tak rozjelo, že mě mrzí, že nejsem o nějakých dvacet let mladší,“posteskne si Wasserbauer. „Je to tak dobré, že se mi nechce skončit.“
I přes vyšší věk ho spoluhráči ani protihráči nijak nešetří. Naopak. A stejně k nim přistupuje on. Není sice typickým motivátorem, jak by se s ohledem na jeho zkušenosti možná očekávalo. Oplývá spíše klidnou povahou. Sem tam během tréninku upozorní na chybu. Když ale na hřišti nebo v kabině postrádá disciplínu, neváhá zvýšit hlas.
Pro vystudovaného horníka je Ostrava srdeční záležitostí. Většinu své kariéry spojil se zdejším týmem. Dále působil v Havířově a ve slovenském Zvolenu. Ačkoliv příležitosti měl, do zahraničí se nikdy nehrnul, nelákalo jej. „Jsem ostravský patriot, jinam jsem nechtěl,“vysvětluje.
Co bude, až kariéru definitivně ukončí, prozatím netuší. Párkrát se nad tím podle svých slov zamyslel, ale vždy mu to prý akorát vehnalo slzy od očí. Jedno je patrně zřejmé, na trenérském postu se v budoucnu nevidí. „Nemám na to asi povahu. Já bych klukům nic neodpustil,“říká.
Jméno Wasserbauer by přesto z českého amerického fotbalu zmizet nemuselo. Hráčem Steelers je totiž i Martinův syn Matěj, jenž se vydal v otcových stopách. Kvůli pracovnímu vytížení ovšem časově nezvládá tréninky, a tak pro něj v prvním mužstvu není místo.
„Strašně mě to mrzí, že už nemůže. Třeba si spolu ale ještě opět zahrajeme.“
Jo, kdybychom získali titul, to už bych pak o konci kariéry přemýšlel, abych skončil na vrcholu. Jinak chci pokračovat, dokud mi to zdraví dovolí.